Hrad byl založen nejspíše okolo roku 1300 rodem, který se poté po něm psal. V roce 1355 byl jako sídlo známého loupeživého rytiře Jana Pancíře ze Smojna dobyt vojsky Karla IV. V letech 1367-74 patřil Žampachům z Potštejna, za nichž byl v roce 1469 obnoven. V průběhu třicetileté války byl Žampach několikrát vydrancován a poté zpustl.

Dispozice hradu na táhlém vrcholu je dvojdílná. K bočním stranám dlouhého předhradí se přikládaly především hospodářské budovy, dobře dochované v podobě terénních reliktů. Mezi ně patří i pivovar, jemuž nejspíše náleží i zvláštní kruhový suterénní objekt, odkrytý archeologickým výzkumem, nejspíše považovatelný za pivovarskou lednici. V areálu předhradí, patrně v blízkosti šíjového příkopu jádra, stávala i zřejmě čtverhranná Bílá věž, doložená písemnými prameny, a po zániku hradu zde existovala novověká kaple. Situace v jádru za velmi širokým příkopem je přehledná podstatně hůře. Jeho hlavním objektem byl napříč postavený dvoutraktový palác v zadní části, z něhož se doposud dochovala jedna valeně zaklenutá místnost. Další stavba, rovněž s valeně zaklenutou úzkou místností, stávala i při čele, kde je možno předpokládat objekt vstupní brány. Patrna je i část obvodového ohrazení s mohutným opěrákem. Součástí obranného systému hradu byl i zaniklý hrádek Chudoba při úpatí hradního kopce, bránící nástup na cestu k vlastnímu hradu.