Severovýchodnímu výběžku Krušnohorského pohoří dominuje 723 metrů vysoký vrchol Děčínského Sněžníku. Ono se ani tak nejedná o vrchol, jako spíše o stolovou horu, dokonce nejvyšší a největší na našem území. Pokud bychom si dali tu námahu a vystopali romantickou krajinou, až na vrchol, můžeme být odměněni výhledem z 33 metrů vysoké věže, jedné z nejhezčích rozhleden v naší republice. Ta ale původně vůbec nebyla určena k vyhlídkovým účelům, ale k potřebám zemského vyměřování. To zde společně prováděly dokonce tři státy - Raskousko-Uhersko, Prusko a Sasko. Věž nechal v roce 1864 postavit majitel zdejšího panství hrabě František Antonín Thun, podle projektu architekta Hänela. Když byly vyměřovací práce ukončeny, zpřístupnil hrabě věž turistům, přicházejcím na vrcholek v stále větším počtu.

Originální rozhlednu, která může celkem dobře připomínat šachovou figuru věže, nalezneme na 723 metrů vysokém Děčínském Sněžníku (někdy též Vysoký Sněžník). Ačkoliv stavba dnes funguje jako vyhlídkové místo a nosič anténních zařízení, její původní účel byl úplně jiný. Věž totiž byla původně postavena za účelem zeměměřických prací. Děčínský Sněžník, stolová hora 10 km severozápadně od Děčína, totiž představoval pro Rakousko, Sasko a Prusko, jež se na nové triangulaci dohodly, významný bod. První iniciativa v tomto směru vzešla v roce 1862 od vídeňského kartografického úřadu, který žádal majitele zdejšího panství – hraběte Thuna – aby na temeni Sněžníku buď vybudoval dřevěnou triangulační věž anebo nechal vykácet les na vrcholu.   Hrabě František Antonín Thun se rozhodl pro první variantu, ale místo jednoduché dřevěné konstrukce začal v roce 1863 na Sněžníku stavět honosnou kamennou věž podle projektu drážďanského architekta Hänela. Věž v sobě spojila nejen požadavky na geodetické práce, ale i nároky nejnáročnějšího estéta. Byla totiž ozdobena pseudogotickými prvky, které jsou patrné z okenních říms, cimbuří, lomených okenních oblouků apod. Pozoruhodné architektonické dílo bylo dokončeno v roce 1864 a kvůli její stavbě musel být otevřen i nový lom. Náklady činily téměř 20 tis. zlatých.Svému původnímu účelu – zeměměřičství - sloužila věž jen krátce, a sice do vypuknutí prusko-rakouské války v roce 1866. Přesto její další využití bylo celkem nasnadě vzhledem k tehdejšímu rozvoji turistického ruchu na Děčínsku. Zájem návštěvníků byl dokonce tak velký, že již rok po dokončení rozhledny nechala správa lesů pro turisty postavit boudu s možností občerstvení. Mezi významnými hosty byli např. saský král Albert, vévoda Jiří s vévodkyní Marií ze Saska. V roce 1799 sem (tedy ještě před stavbou věže) zavítal císař Josef II. Zajímavostí je bezesporu první úspěšné provedení zachycení signálu berlínské televizní stanice na našem území, který na rozhledně v roce 1936 provedl děčínský profesor Färber.Své kouzlo a přitažlivost si Sněžník udržel i po druhé světové válce (v roce 1955 se zda natáčel film „Větrná hora“). Přesto se však na údržbu věže i díky vandalům hodně zapomínalo a to i přes skutečnost, že v roce 1985 byla zapsána do památkového fondu Státního ústavu památkové péče. Horší osud potkal restauraci. Ta byla vzhledem ke svému špatnému technickému stavu stržena. Rozhledna samotná musela být uzavřena.Na lepší časy se začalo blýskat v roce 1992, kdy byla děčínskou firmou Kamason provedena generální oprava věže při nákladech 2 miliony korun. Zároveň byla rozhledna znovu otevřena. Od té doby ji také bohužel začaly hyzdit různé vysílače a paraboly.Kromě možnosti návštěvy rozhledny mohou návštěvníci dnes také využít služeb bufetu a restaurace (Klub rádia Děčín), která byla na vrcholu obnovena na přelomu tisíciletí.V roce 2011 se stal Děčínský Sněžník v anketě čtenářů idnes.cz nejoblíbenější rozhlednou Ústeckého kraje. Radnice v Jílovém zároveň naplánovala její rekonstrukci. Oprava má stát okolo 3 mil. Kč a radnice zkouší několik možností, jak na ni získat dotaci. Sama v roce 2011 na opravy uvolnila 400 tis. Kč. Z věže zmizelo i několik parabol. Na podzim 2014 pak nechala firmou SVS – stavitelství, s.r.o., Děčín opravit hydroizolaci na ochozu rozhledny, spodní ochoz a kamennou dlažbu při úpatí věže. Tyto opravy si vyžádaly téměř 1,2 mil. Kč, z toho dotace od děčínského magistrátu činila 200 tis. Kč. Další část rekonstrukce (oprava vlastní věže) by měla proběhnout v následujících letech v závislosti na finančních možnostech města Jílové, popř. na získání dotačních prostředků.