Warning: session_start() [function.session-start]: Cannot send session cookie - headers already sent by (output started at /data/rps.cz/www_data/expedice/pamatka_cr.php:2) in /data/rps.cz/www_data/expedice/pamatka_cr.php on line 2

Warning: session_start() [function.session-start]: Cannot send session cache limiter - headers already sent (output started at /data/rps.cz/www_data/expedice/pamatka_cr.php:2) in /data/rps.cz/www_data/expedice/pamatka_cr.php on line 2
Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Holešov (kostel)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Holešov (kostel)


Seznam lokalit v okolí


kostel, kaple, katedrála, rotunda, synagoga Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Holešov (kostel) vzdálenost: 0 km

V minulosti obvykle stával uprostřed našich měst a větších obcí kostel. Tak i v Holešově měli tehdy gotický kostelík se hřbitovem obehnaným zdí. Fara u něj se připomíná listinou z r. 1322 ve spojení se jménem faráře Fridlina.

Po husitských válkách dochází k závažným změnám i v Holešově, šíří se zde Husovo učení, a tak faru obsazují nejdříve kališničtí kněží (asi až do r.1480, kdy byl kostel znovu vysvěcen) a v 16. stol. protestantští kněží luterského směru. Kromě toho ale byla ve městě i silná obec bratrská, mající vlastni sbor, takže katolictví později téměř vymizelo. Zajímavostí je, že i za protestantské vrchnosti se těšili obyvatelé Holešova včetně židů a nepatrné katolické menšiny úplné náboženské svobodě. Vzájemnou snášenlivost dokazují i dochované testamenty holešovských měšťanů, kteří mnohdy odkazovali "jeden zlatý na farní kostel a jeden zlatý na sbor".

Poslední luterský kněz Jan Vítův byl r. 1615 vrchností vykázán, kostel vrácen katolickému obřadu a znovu konsekrován. Ladislav Lobkovic sem povolal jezuitské misionáře, ale jejich úsilí mělo jen nepatrné výsledky, na katolickou víru se obrátilo 230 osob, mezi nimi i Lobkovicova mladá nevěsta Anna Marie ze Salmů. V letech 1616 - 1620 spravoval kostel katolický kněz Jan Sarkander - kromě krátkého údobí v roce 1619, kdy sem byl povolán protestantský kazatel ze Žeranovic. Pak v průběhu třicetileté války už nastala důsledná rekatolizace.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově stojí na náměstí dr. Edvarda Beneše na místě malého kostelíka asi ze začátku 14. století. Co zůstalo ze staré stavby, nevíme. Podle Pavla Kvasničky byl hlavní oltář původního kostela zkoumán po znovuvysvěcení biskupem Janem Civallem v roce 1615 a byla tam nalezena latinsky psaná listina, v níž se praví: Léta Páně 1480 šestou neděli po Bartoloměji byl obnoven tento kostel se hřbitovem a vysvěcen tento oltář k poctě Všemohoucího Boha pod názvem Zvěstování blahoslavené Panny Marie a jejího Nanebevzetí od ctihodného Otce v Kristu a pana Viléma, z milosti apoštolské stolice biskupa niko-polského, arcijáhna brněnského a světícího biskupa olomouckého, a byly zde uloženy pozůstatky z roucha svaté Panny Marie, její matky svaté Anny a jiných svatých.

Dnešní podoba chrámu je projektem italského architekta Filiberta Lucheseho po roce 1650. Stavba byla patrně zahájena ještě koncem 17. století a pokračovala v následujícím století, především za hr. Jana Zikmunda Rottala. Většinou se uvádí, že právě za něho roku 1708 už byla stavba dokončena, jinde se udává, že se tak stalo až později. Kdo stavbu vedl, není známo. Jde o trojlodní barokní stavbu s jednou věží ve frontě, hlavní loď je vyšší než obě boční. Vnitřní výzdobu převážně provedl sochař a štukatér Jan Jiří Schauberger, jeden z nejlepších moravských sochařů své doby. Dílo je prosté, jednoduché, i když s jedinečným vystižením vnitřních pochodů bolesti a radosti představovaných postav. Kromě hlavního oltáře je tu 10 dalších v bočních lodích. Scéna nad hlavním oltářem představuje nanebevzetí P. Marie proti zvyklosti ne v malbě, ale v Schaubergrově štuku. Je rozdělena do tří částí. Mohutný dolní komplex je sestaven z oblaků a andělů, kteří odnášejí Pannu Marii, a tu v druhé části očekává Kristus. Nad touto scénou v okně do zlata svítícím je Duch svatý, nad tím vším žehnající Bůh Otec. Celé barokní seskupení je ukončeno mariánským monogramem. Pohled na oltářní scénu zanechává hluboký dojem a je ještě umocněn sochami světců, umístěnými mezi římskými sloupy. Jejich autorem je Ondřej Zonner, (též Zahner, Zohner) z Olomouce a sochy v nadživotní velikosti představují sv. Františka z Pauly, sv. Antonína Paduánského, sv. Cecílii a sv. Kateřinu.

U vchodu do sakristie zaujme příchozího kazatelna a proti ní křtitelnice, vzácná Schaubergrova práce, rozvedená od země po pilíři a znázorňující křestní úkon. Od země zvedají andílci mohutnou nádobu s křestní vodou, uzavřenou tepaným víkem. Nad ní na mohutné zeměkouli křti sv. Jan Křtitel v řece Jordán Ježíše Krista. Zlatými pruhy jsou znázorněny světadíly podle biblického textu "Jděte do celého světa a křtěte všechny národy..." Pod baldachýnem je Duch svatý, nad ním Bůh Otec. V bočních lodích byla při opravě kostela nalezena původní malba, kdežto hlavni loď má výzdobu z roku 1860. Interiér doplňují varhany vyrobené v Krnově, barokní lavice a cechovní postavníky u nich.

Boční oltáře jsou též dílem Schaubergrovým. Na levém oltáři, vejdeme-li do chrámu, nás zaujme obraz holešovského faráře blahoslaveného Jana Sarkandra od malíře G. Kautznera z r. 1860. Jan Sarkander skonal po mučení v Olomouci, kde je i pohřben. Za blahoslaveného byl prohlášen r. 1860 a od roku 1877 byla část jeho ostatků (dva obratle a úlomek loketní kosti) umístěna v prosklené skříňce na oltáři. U oltáře sv. Josefa je pozoruhodná jedna ze soch, které dal autor svou podobu a opatřil ji u nohou symboly sochařské práce - kladivem a dlátem.Nad oltářem, zasvěceném sv. Floriánu, patronu hasičů, je obraz požáru Holešova od Jana Křtitele Kislingra z r. 1817.

K epištolní straně presbytáře (polokruhový výklenek pro hlavní oltář) kostela je přistavěna Černá kaple, dokončená roku 1748, údajně jde o přestavbu starší svatyně. Černou se nazývá proto, že tato barva v kontrastech převládá při výzdobě, jež je kombinací imitovaného černého a šedého mramoru stěn, od nich se výrazně odráží bílý štuk soch a zlacené hlavice pilastrů (dekorativní pilíře s patkou a hlavicí zesilující zdivo) Klenba je pokryta šedočernou ornamentální a figurální malbou. Je to opravdu jedinečné umělecké dílo nevídané hodnoty, sloužící jako hrobka rodiny Rottalů a Vrbnů, kteří odpočívají ve dvou místnostech pod kaplí. Naposled zde byl pohřben poslední majitel panství Rudolf z Vrbna roku 1936. Jeho manželka, která zesnula v r. 1962, odpočívá na hřbitově. Kapli proslavila výzdoba sochaře Gottfrieda Fritsche (též Bohumír Fric, Fritz). 0 jeho životních osudech nemáme mnoho zpráv a některé se ještě různí, žil patrně 1706 - 1750, byl absolventem vídeňské Akademie výtvarných umění a žákem i spolupracovníkem slavného rakouského sochaře Jiřího Rafaela Donnera (1693 - 1741). K Fritschovým nejlepším pracím patří právě Černá kaple v Holešově. Kaple byla postavena za majitele panství Františka Antonína Rottala a jeho vzdělané a umění podporující první manželky Marie Cecilie z Trautmannsdorfu, jejichž sochy doplňují výzdobu kaple. Postavy obou v životní velikosti mají věrné rysy a návštěvníka upoutává i jemné provedení rokokového oblečení. Postoje postav a jejich gesta jsou poněkud strnulé. Pod sochami vidíme latinské nápisy. U hraběte Rottala čteme v překladu: Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně zbudoval hrobku zbožně v Pánu zesnulé nejjasnější rodiny Rottalů nejjasnější pán pan František Antonín jeho Milost hrabě Rottal plným titulem.

Tyto oltáře posvěcené křížem vybudoval, aby zde po smrti uložil své údy, za něž by zde byla každodenně Bohu přinášena nekrvavá oběť. Ty jim také vyprošuj věčné odpočinutí! Pod sochou hraběnky hlásá latinský nápis: Zastav se, poutnice, a pohleď pod tímto mramorem na nejvznešenější paní Marii Cecilii, hraběnku z Rottalů, rozenou hraběnku z Trautmannsdorfu, která ctnostmi a zásluhami plná žila 47 let a na Kateřinu odešla do nebeské říše. Vyprošuj její duši, ať odpočívá v pokoji! Černá kaple má dva oltáře umístěné proti sobě na východní a západní straně. Na východním - tzv. "Očistcovém" - jsou znázorněna očistcová muka. Za římskými sloupy s akantem a iónskými volutami stojí na jedné straně socha truchlící P. Marie a na druhé socha apoštola Jana, obě částečně rokokové. Očistcová muka jsou znázorněna narůžovělým štukem plamenů, nad nimi dva andělé drží olejový obraz Ukřižovaného v neobvykle upraveném pozlaceném rámu. Obraz je mistrovskou prací Tizianovy školy. Před lety jej někteří připisovali přímo italskému malíři vrcholné benátské renesance (vlastním jménem Tiziano Vecellio, 1477 - 1576), opírajíce se jako Ignác Chambrez a Pavel Kvasnička o dřívější záznamy, jiní zdůrazňovali, že hrabě Rottal, velký milovník umění, si tento vzácný Tizianův originál opatřil, protože jej mohl dobře zaplatit.

Oltář "Smrtelných úzkostí Krista Pána v zahradě Getsemanské na hoře Olivové*', umístěný na západní straně, je neméně působivý a patrně i cennější. Na mramorovém pozadí se snaží anděl s vypětím posledních sil udržet bezvládné tělo Krista Pána, v jehož tváři je patrné odevzdání i tichá bolest. Z oblak slétá druhý anděl s rozpjatými perutěmi a přináší Kristovi kalich hořkosti a utrpení od Boha Otce, který jej nepřijal. Nad andělem spatřujeme drobná tělíčka a hlavičky andílků. Scéna je komponovaná na biblický text: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!"

Na bocích vždy mezi světlými a černými sloupy stojí sochy smutečních andělů. Sochař je odpoutává od všeho pozemského, usiluje o vyjádření nadpřirozených ideálních postav absolutní krásy z nadzemského světa. Jednomu z andělů kanou po tváři slzy bolesti (barokní vystižení citu v tváři). Scenérii ohraničují dva jižní štíhlé stromy - palma a oliva, mezi jejímiž kořeny se míhají ještěrky. Úplně nahoře nad znakem Rottalů je umístěna korunovaná lebka. Spisovatel František Táborský, bystřičky rodák, obdivoval v Moravské čítance celý výjev tohoto oltáře. Upozorňoval na to, s jakým rozmyslem, uměleckým citem a šetrnou náznakovostí vytvořil autor dílo, z něhož vane velikost a svatost.

U obou oltářů dociluje Fritsch mohutného účinku pozicemi soch a střídáním ploch zastíněných i osvětlených se zvýšeným efektem dopadu světelných paprsků plně podle pravidel barokního stylu. Někteří autoři srovnávají způsob provedení sochařské práce dvou mistrů - Schaubergra ve farním chrámu a Fritsche v Černé kapli. Uvádějí, že Schaubergrovy sochy nejsou propracovány do detailů, neboť autor prý na to neměl dost času naprosto zavalen dalšími úkoly. Zároveň připomínají, že jeho sochy jsou vzhledem k Fritschovým robustní, zatímco z Fritschových prací dýchá dojemná něha a melancholie.

S rottalským znakem - křížem ve štítě - se setkáváme na kostelní budově celkem třikrát. První je přímo nad hlavním portálem (vchodem) kostela, druhý je umístěn nad vchodem do Černé kaple na kostelní zdi a třetí v Černé kapli nad oltářem pod korunovanou lebkou, jak už je uvedeno.

Na věži kostela bývaly tři velké zvony, dnes tam jsou už jen dva. Největší byl zvon Maria z roku 1650, přelitý r. 1871. Na něm byli vyobrazeni věrozvěstové Cyril a Metoděj i Panna Maria. Nápisy označovaly jméno litce a jména uvedených světců. Tento zvon musili Holešovští v r. 1942 za II. světové války odevzdat na vojenské účely. Před snesením byl údajně jeho zvuk nahrán. Protože snesení z věže bylo obtížné, musel být zvon nejdříve rozřezán a pak teprve spuštěn. Dnešní zvony nesou jména sv. Jakub a sv. Václav. Zvon s názvem sv. Jakub dal ulít r. 1596 pan Viktorin ze Žerotína - všem zlým duchům navzdory, jak říká nápis. Na tomto renesančním zvonu jsou vyobrazeny postavy P. Marie a sv. Jana, je tu znak města Holešova i žerotínský erb (lev vyrůstající ze skály) a připsáno, že tento zvon má jméno sv. Jakub.

Zvon sv. Václav je z roku 1597, opět má renesanční výzdobu a je rovněž z doby vysoce urozeného pana Viktorina ze Žerotína, pána na Starém Jičíně, Holešově a v Hustopečích, komorníka jeho Milosti arciknížete Maxmiliána Rakouského, voleného krále polského - všem čertům navzdory. Zase nese znak města, žerotínský erb a svůj název - sv. Václav.

V sanktusníkové vížce (věžička na hřebenu hlavní kostelní střechy určená pro zvon) dnes už zvon není. Na konci II. světové války ostřelovali Němci město a jedna střepina zasáhla i kostelní věž. Na ní totiž měly umístěnu pozorovatelnu jednotky 1. čs. armádního sboru při osvobozováni Holešova.

Holešovský farní kostel s Černou kaplí patří k vzácným památkám nejen města, nýbrž i celé Moravy.


Kompletní informace o lokalitě > | Přidat fotografii | Ohodnotit

Hodnocení návštěvníků: 10.0000





zdroj: www.KrasneCesko.cz