Velký novogotický kostel sv. Prokopa byl postaven v roce 1908 místní školní radou především pro školní děti. V té době už nevyhovovalo docházení do kostela sv. Jiří na hradišti. Za 30 let rozvoje hornictví Libu-šín vzrostl z 500 obyvatel na 4082 a do dvou škol obecných a školy měšťanské chodilo více než 1000 dětí. Obec nebyla samostatnou farností, kostel mohl mít jen statut kaple. Stavbu proto zařizovala místní školní rada jako školní kapli. V lednu 1906 byly přijaty plány architekta Mockera z Třeboně, v květnu 1907 zadáno provedení staviteli Ullmannovi z Libušína a 25. listopadu 1908 byl kostel vysvěcen pražským arcibiskupem. Kostel, zasvěcený patronu horníků sv. Prokopu, je jednolodní novogotický chrám s věží 32 m vysokou, s presbytářem s malou věžičkou. Má plochý strop, 11 oken z katedrálního skla a 5 oken s obrazy sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Jiří, sv. Josefa, sv. Anny s Pannou Marií dle návrhu akad. malíře A. Liebschera. Obrazy v lodi malovali místní učitel Adolf Kolář a Adla Schön, tehdy student uměleckoprůmyslové školy. Vnitřní zařízení je rovněž v novogotickém stylu a tvoří tak se stavbou vzácnou slohovou jednotu. Vedle kostela je sloup se sochou sv. Jana Nepomuského z r. 1735. Není pochyb o tom, že obyvatelé Libušína prošli všemi následujícími dějinnými etapami se vším, co přinášely: vzrušenou dobou husitskou, časem bídy, hladu a útisku doby pobělohorské, třicetiletou válkou, epidemiemi i hladomorem. Překročme staletí a podívejme se, kdy, jak a proč nastala pro Libušín zcela nová historie.