Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Kozlov (kostel)


Seznam lokalit v okolí


kostel, kaple, katedrála, rotunda, synagoga Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Kozlov (kostel) vzdálenost: 0 km

Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v 60. letech 14. století na výrazné vyvýšenině na západním okraji obce Kozlov (Kosslau). První písemná zmínka o vsi spolu s kostelem pochází z roku 1365, kdy podávali ke kostelu držitelé kozlovského panství a patroni kostela Němota, Přech a Jan z Kozlova „…de cons. Nyemothe, Prziechanis nec non Johannis de Kozlow.“ Roku 1365 byl dle dochovaných údajů jmenován první známý farář Jakub. Roku 1380 drželi podací právo ke kostelu „…Przechonis et Johannis de Kozlow“, snad totožní s výše jmenovanými. V roce 1429 jsou připomínáni jako majitelé zdejšího podacího práva ke kostelu „…famosorum Romani et Hessonis residencium ibid. in Kozlow“ a roku 1435 pak „…Wenceslai Hes et Romani de Kozlow.“ Roku 1462 zde působil kněz z řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Kostel tedy nepatřil husitské církvi, později se ale stal evangelickým. Během 2. poloviny 16. století prošel kostel za Uttenhoferů jistými drobnými úpravami. Došlo tehdy pravděpodobně k úpravám kostelních oken, jejichž spodní část byla zazděna a z okenních výplní byly odstraněny kružby. V interiéru kostela byla umístěna dvojice renesančních mramorových epitafů z let 1587 a 1594. Po rekatolizaci byl klášterem v Teplé zaslán roku 1624 do Kozlova klášterní katolický kněz a zdejší kostel a sním celá farnost se tak dostal pod působnost katolické církve. Ke zdejšímu farnímu obvodu patřily obce Kozlov, Mirotice, Dlouhá Ves, Svinov, Pěčkovice, Pávice, Teleč, Sovolusky, Hlineč a Jesinky. V roce 1673 nechal tehdejší držitel Kozlova Adam Ferdinand von Rackel vyrobit pro kostel nový velký zvon, který nesl nápis: „ Adam Ferdinand von Rackel Collator An 1673, Georg Michael Niklas Löw: Stückgießerei Prag.“ V roce 1708 byl kostel za držení Pikhartů rozsáhle barokně upraven a rozšířen, což změnilo jeho vnější vzhled, vlastní gotické jádro kostela však zůstalo zcela zachováno. K jižní stěně lodi byla tehdy přistavěna věž završená cibulovou bání a severní stěně lodi pak také křtící kaple. Díky přístavbě věže na jižní straně kostela se původní vchod gotickým lomeným portálem ocitl uvnitř budovy, přesněji v prostoru vstupní předsíně věže. Kostel získal nový hlavní vstup s kamenným barokním ostěním a portálem s letopočtem přestavby v nadpraží. Nově byla upravena a zaklenuta sakristie, podle některých pramenů vytvořená z původního přízemí tehdy zřejmě snesené gotické věže. Stejně jako věž byl tehdy zastřešen i nedaleký kozlovský zámek. Z roku 1727, z doby nedlouho po přestavbě, se dochovalo nejstarší vyobrazení kostela, kde je zachycen spolu s obcí a zámkem. Vyobrazení vzniklo v souvislosti s prováděním mapování a soupisu židovského obyvatelstva v Čechách. Kresba kostela v prakticky dnešní podobě zachycuje také některé již neexistující detaily, jako jsou např. kříže umístěné na střeše věže nebo nad presbyteriem. V tzv. Josefském vojenském mapování ze 70. let 18. století je u obce Protivec mimo jiné uvedeno: „Goslau liegt an einer Anhohe,…Eine Kirche mit guter Kirchhofmauer, nebst Soliden Pfarrhof…“ (Kozlov leží na vyvýšenině…Kostel je obklopen dobrou ohradní zdí, nedaleko stojící fara je také kvalitní stavba). Ve 2. polovině 18. století bylo pořízeno bohaté zdobené barokní vnitřní zařízení kostela, jehož zbytky se v interiéru kostela dochovaly dodnes. Hřbitov situovaný v bezprostřední blízkosti kostela byl dle pamětníků využíván asi do 3. čtvrtiny 19. století. Během 1. světové války byly zrekvírovány čtyři zvony kostela a na věži poté zůstal pouze jediný velký zvon z roku 1673. Podle protokolu Farního úřadu Kozlov ze dne 12. prosince 1930 byl kostel k tomuto datu v poměrně uspokojivém stavu. Německy psaný protokol uvádí, že objekt farního kostela je v dobrém stavu, právě tak věž, která je nově opravena. Střecha kostela je zcela nová a také omítka je nová. Zápis se dále zmiňuje o posledním provedeném inventárním soupisu veškerého zařízení a kostelního náčiní z 6. října 1906, ze zápisu však není bohužel zcela zřejmé zda byla opětovně provedena inventarizace. Zápis dále heslovitě zmiňuje rovněž dva zvony a nově opravené varhany. Roku 1933 byly na věži kostela instalovány nové zvony od firmy Berner, sídlící v Budějovicích. Stejného roku byla v interiéru kostela umístěna rovněž pamětní deska obětem 1. světové války od akademického sochaře Antona Holeye z Drahovic. Podle údaje z roku 1938 bylo v kozlovském farním obvodu evidováno 1 597 katolíků a pouze dva nekatolíci. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války přestal postupně sloužit církevním účelům a nedostávalo se mu údržby a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl sice kostel prohlášen za státem chráněnou kulturní památkou pod ev.č. 34048/ 4-923. Podle místních pamětníků se zde poslední bohoslužba konala někdy kolem poloviny 70. let 20. století. Nevyužívaný kozlovský kostel byl poté odsvěcen a vyjmut z majetku církve. Propočet nákladů na opravu báně věže kozlovského kostela z roku 1981, se mimo jiné v úvodu zmiňuje že: „…střešní plášť a věžní báň až po lucernu jest nově pokryta šindelovou krytinou.“ Dále také uvádí, že : „Při provádění těchto prací nebyla provedena oprava a zakrytí lucerny věže. Je nasnadě, že tato nejvýše položená část věže trpí povětrnostními podmínkami nejvíce. Současný stav této části věže jest téměř havarijní a zanedbání údržby této části objektu by si v budoucnu vyžádalo velmi vysokých nákladů.“ Ve spise je dále uveden popis zamýšlených oprav sestavájících z výměny poškozených, respektive nahnilých částí konstrukcí lucerny a věže, oplechování měděným plechem cibulové střechy nad lucernou a všech svislých konstrukcí lucerny i podlahy lucerny. Dále je uvedeno: „Oprava a znovumontáž kříže na vrchol věže.“ Uvedené opravy bylo dle spisu zamýšleno dokončit ještě v témže roce, tedy 1981. Zda se tak stalo nevíme, ale další dochovaná fotografie z roku 1988 ukazuje, že k výměně krytin, ať už v daném roce nebo následujících letech došlo, zároveň však také dokládá absenci hrotnice. V roce 1995 bylo provedeno statické zajištění zchátralé věže kostela. V související dokumentaci je uvedeno že: „byly provedeny výměny některých částí krovu na severní straně, byl snesen podhled v boční lodi a byly provizorně podchyceny nosné kozy zvonice ocelovými profily tvaru U, zapřenými do parapetů oken zvonice.“ Počátkem 21. století byl již však kostel ve značně zchátralém stavu. Celá stavba trpí zvýšeným přívalem povrchových vod, stékajících z poničení střechy po obvodu kostela. Vlivem podmáčení došlo dokonce k poklesu základů v prostoru mezi sakristií a presbyteriem. Omítky kostela jsou zcela zničeny. Rovněž je vlhkostí poškozen a nedostatečnou údržbou poznamenán zbylý mobiliář vnitřního zařízení kostela, které bylo do značné míry rozkradeno. Vlastník objektu, město Bochov, proto v posledních letech přistoupilo k celkové rekonstrukci této sakrální stavby. Před vlastní rekonstrukcí byl firmou ART KODIAK s.r.o. proveden v říjnu 2007 až lednu 2008 stavebně historický průzkum kostela. Ve snaze zabránit dalšímu chátrání této kulturní památky vzniklo také občanské sdružení „Kostel Kozlov“. Loď kostela byla nově zastřešena. V roce 2009 šlo na jeho opravu 900.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR.

Orientovaný jednolodní obdélný gotický kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem krytý šindelovou sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou. Obdélná hlavní loď kostela z lomového kamene. Západní průčelí lodi kostela, prolomené dvěmi ležatými obdélnými, segmentem zakončenými okny, osvětlujícími prostor podkruchtí, je završeno trojúhelníkovým štítem. Průčelí je doplněno trojicí opěrných pilířů z pískovcových kvádrů a lomového kamene z doby barokní přestavby kostela. Opěráky, předsazené o 1,1 m jsou kryty šindelovými pultovými stříškami. V jižní stěně lodi jsou prolomena dvě gotická hrotitá okna se zbytky skleněných okenních výplní se zasklením do olova. Na vnitřním konci ostění oken se nacházejí fragmenty kamenných prutů původních kružeb oken. Na levé straně je umístěno obdélné, segmentem zakončené okno s hlubší zešikmenou a cihlami lemovanou špaletou, ústící na kruchtu. V severní stěně lodi jsou umístěna dvě vysoká obdélná, segmentem zakončená okna. Na loď na východní straně pětiboký presbytář kostela z lomového kamene je doplněn třemi opěrnými pilíři s předsazeným soklem, vystupující z obvodové zdi kostela o 1, 7 metru. V jižní stěně presbytáře je nad přístavkem vstupu na oratoř umístěno poměrně široké zhruba čtvercové, segmentově zakončené okno. V jižní stěně vpravo a v jihovýchodní a východní stěně jsou prolomena gotická hrotitá okna se špaletami nálevkovitého tvaru z pískovcových kvádrů. Okna bývala původně pravděpodobně doplněna pískovcovou kružbou. Při východním konci jižní stěny presbytáře se nalézá pravoúhlý portál vchodu, osazený hladkým žulovým ostěním a uzavřený dřevěnými dvoukřídlými dveřmi s klasovitě skládanými prkny. Na jižní straně kostela je přistavěna hranolová věž na čtvercovém půdorysu o vnitřních rozměrech 5,8 x 5,8 m, ve druhém patře osmiboká, z roku 1708, zakončená poměrně štíhlou šindelovou cibulovou bání s osmibokou lucernou s pozinkovanou cibulovou stříškou. Vrch hrotnice nesoucí v minulosti jablko s křížem byl ulomen. Na jižní straně věže je umístěn obdélný portál s profilovaným pískovcovým ostěním s uchy a s vyrytým letopočtem 1708 na překladu v nadpraží. Vstup je uzavřen dřevěnými dvoukřídlými dveřmi se skládanou prkennou výplní. Přízemí věže je bez oken. V 1. patře se nachází větší obdélné okno s výraznou šambránou z oblé lišty a s prkennými žaluziemi. Ve 2. patře je věž na jižní, západní a východní straně prolomena po jednom vysokém obdélném, polokruhově zakončeném okně s plochou šambránou zhotovenou z omítky. V jižním okně jsou umístěny plné dvoukřídlové okenice, z ostatních oken byly výplně vyjmuty. Severní okno druhého patra věže je menší, zhruba čtvercové, segmentově zakončené s cihelným ostěním a prkennou okenicí. Pod korunní římsou na jižní a východní stěně se nachází obdélný otvor k bývalým ciferníkům. Z jižního ciferníku zůstal malý fragment prkenné desky. Vnější fasády věže jsou horizontálně rozčleněny dvěma kordonovými římsami, lizénovými rámci a plochým kvádrováním v nárožích. Přízemí věže slouží jako předsíň vstupu do kostela. Do lodi proražen vchod z podvěží gotickým hrotitým profilovaným portálem původního hlavního vstupu s vloženým nadpražím se sedly. Na levé straně vstupní předsíně je umístěno kamenné točité schodiště sloužící pro výstup na věž. Schodiště vede do 1. patra, kde se nachází prostor pro zvonění a začíná schodiště vedoucí do zvonice. Ve 2. patře, tzv. zvonovém, jsou osazeny čtyři dřevěné nosné kozy pro tři zvony. Při severní straně presbytáře je připojena sakristie z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytá nižší šindelovou pultovou střechou. V severní a východní stěně sakristie je prolomeno po jednom obdélném, segmentově zakončeném okně se špaletou. Před severním oknem se nachází proplétaná kovová mříž. Ve stěně se nalézá obdélný kamenný portál vstupu s jednokřídlými prkennými dvířky. Vnější stěny sakristie jsou hladké, nečleněné. K severní stěně lodi kostela je připojena barokní křestní kaple z roku 1708 z lomového kamene na čtvercovém půdorysu o vnitřních rozměrech 5,4 x 5,4 m krytá sedlovou šindelovou střechou. Severní průčelí kaple je zakončeno trojúhelníkovým štítem s polokruhovou nikou v ose ve spodní části s barokní sochou světce v podživotní velikosti patrně z keramického materiálu. Prostor kaple je osvětlen třemi obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Vnější stěny kaple jsou členěny soklem, lizénami ve štukové omítce a cihelnou korunní římsou s jednoduchým maltovým profilem. V prostoru jihozápadního nároží kostela je připojeno venkovní kamenné schodiště, které zajišťuje vstup do prvního patra kruchty. Předložené přímé jednoramenné schodiště s žulovými stupni a kamennou podestou před vstupem. Schodiště je z jižní strany ohraničeno zdí z lomového kamene, tvořící šikmé zábradlí, chráněné žulovými deskami. Na jižní straně presbytáře se nachází dřevěný přístavek s dřevěným schodištěm ústícím na oratoř, zastřešený šindelovou pultovou střechou. Vnější stěny kostela jsou opatřeny hladké štukovou omítkou, bez členění, doplněnou prkennou fabionovou korunní římsou, omítnutou na rákos. Na jižní straně vnější fasády kostela mezi dvěma gotickými okny je osazen dřevěný kříž, v jehož horní části se nachází kovová destička, původně s nápisem „INRI“. Na ramenech kříže jsou kovové úchytky, na nichž byla v minulosti připevněna figura Ježíše Krista.
Krov objektu je dřevěný vázaný, barokního typu. Nad hlavní lodí jsou čtyři plné vazby s třinácti krokvovými poli. Nad presbyteriem je polojehlancový krov, který se sbíhá do jednoho sloupu na celou výšku.

Obdélná loď kostela o vnitřních rozměrech 9 x 13,5 m je plochostropá, krytá dřevěným trámovým stropem, vyneseným ztužujícím vrchním průvlakem v prostoru půdy. Podhled stropu tvoří omítka na rákosu s malovanými znaky, doplněný výraznějším fabionem, zdobeným motivem malovaného ornamentálního vlysu. Vnitřní stěny lodi jsou členěny obdélnými rámy s malovanou výzdobou s motivy pásků a vlysu z vejcovce. Podlahu lodi kostela tvoří převážně kamenné žulové desky, v menší míře jsou zde položeny také čtvercové topiky a cihly. V západní části lodi je vystavěna dřevěná dvoupatrová barokní kruchta se zdobně vyřezávaným konkávně zvlněným kuželkovým zábradlím, která se zalamuje i podél bočních stěn lodi. Vstup do prvního patra kruchty byl zajištěn vnějším kamenným schodištěm umístěným v jihozápadním nároží kostela, které bylo patrně zbudováno v téže době. Nad vstupem opatřeným dřevěnými jednokřídlými dveřmi bylo prolomeno okno osvětlující prostor kruchty. Ve východní části lodi se nachází vstup do krypty, krytý figurálním renesančním náhrobníkem. Triumfální oblouk kostela je hrotitý s mírně vyžlabenými boky. Kolmé boky oblouku jsou vyskládané z kamenných kvádrů a pouze obílené. Vnitřní plochy jsou zdobeny iluzivním žilkováním. Pětiboký presbytář kostela o vnitřních rozměrech 5,8 x 8,6 m je sklenut obdélným polem křížové klenby a pětidílnou žebrovou klenbou s klínovými vyžlabenými žebry, jehlancovými konzolami a kruhovými svorníky s plastickými rozetami. Podlaha presbytáře je tvořena žulovými deskami, za oltářem jsou na podlaze položeny čtvercové topinky. Při jihovýchodní stěně je umístěn odpadní kanálek. Při jižní straně presbytáře je vestavěna obdélná dřevěná barokní balkónová oratoř, vyložená na čtyřech konzolách z dřevěných trámů zdobených profilací. Přístup na oratoř byl veden dřevěným přístavkem se schodištěm, umístěným na vnějším plášti kostela. Na severní straně otevřena do lodi obdélným, polokruhově zakončeným vstupem křestní kaple. V obou nárožích vchodu se nachází nika zakončená konchou. V západní nice je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z litého štuku. Před arkádou jsou umístěny tři vysoké kamenné stupně, zajišťující vstup do vyvýšeného prostoru kaple. Plochostropá kaple je krytá dřevěným trámovým stropem, vyneseným ztužujícím vrchním přívlakem v prostoru půdy. Původní vodorovný omítaný stropní podhled kaple je v současnosti kompletně odstraněn. Podlaha kaple z žulových desek se nachází takřka o metr výše než v lodi. Stěny kaple jsou členěny pilastry. V koutech kaple jsou výklenky s novějšími sochami světců. V horní části jižní stěny kaple se nalézá téměř čtvercové, segmentově zakončené okénko do 1. patra věže. Vstup do sakristie v severní stěně presbytáře je veden gotickým sedlovým portálem s ostěním. Prostor sakristie je zaklenut klášterní klenbou s odsazenými patkami a jednou trojbokou výsečí na každé straně. Podlaha sakristie z kamenných žulových desek se nalézá o něco výše než v presbytáři. Bohaté vnitřní zařízení kostela tvoří bílý, zlacený sloupový portálový rokokový hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie z roku 1757, nově štafírovaný a doplněný roku 1772 malířem Johannem Carlem Rillingerem ze Schönfeldu, umístěný v presbytáři. Ve středu oltáře býval původně umístěn oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie o rozměrech 200 x 150 cm, pevně spojený s oltářem, s dvěma tordovanými sloupy po stranách. V nástavci oltáře býval umístěn oválný obraz Nejsvětější Trojice, zdobený vyřezávanou a zlacenou korunou. Nad pravým postranním průchodem bývala umístěna bílá, zlacená socha sv. Floriána z roku 1872, nad levým průchodem pak bílá, zlacená socha sv. Jiří z roku 1872. Světec držel v jedné z rukou pozvednutý meč, který již roku 1993 chyběl, v druhé ruce štít a jednou nohou stával na hřbetu draka. Postava měla však také výrazná křídla, proto bývá patrně v některých pramenech označována jako archanděl Michael. Na zadní straně oltáře se nachází zřetelný německý nápis: „Johann Carl Rillinger, Maler und Staffierer aus Schönfeld, 1772“. Pod dřevěnou konstrukcí oltáře se dochovala kamenná gotická oltářní mensa. V těsné blízkosti mensy je v dlažbě kostela dochován také čtvercový odpadní otvor. Bílé panelové rokokové postranní oltáře z 2. poloviny 18. století zdobené bohatou vyřezávanou zlacenou rokokovou ornamentikou, zasklenými skříňkami a máslovitými výklenky v nástavcích. Na levém postranním oltáři sv. Anny bývala ve zasklené schránce umístěna zlidovělá socha sv. Anny Samétřetí ze 17. století, na postranních konzolách se nacházely sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma a ve výklenku nástavce socha sv. Pavla. Na pravém postranním oltáři Panny Marie bývala postavena dřevěná gotická soška Panny Marie (Madona) z poloviny 15. století, na konzolách sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa a v nástavci socha sv. Václava. Před severní stěnou křestní kaple je umístěna obdélná omítaná cihelná oltářní menza, nad kterou býval zavěšen obraz Ukřižování z 1. poloviny 18. století, připisovaný Petru Brandlovi. Po stranách se nalézaly oválné obrazy Panny Marie (Madona) a sv. Terezie v akantových rámech z počátku 18. století. V jihozápadním rohu je umístěna osmiboká kamenná křtitelnice z poloviny 18. století se sousoším Kristova křtu na poničeném dřevěném víku. Na sloupkové noze křtitelnice jsou umístěna zrcadla s diamantovým řezem. Při východní stěně křtící kaple býval přistavěn velká dřevěná oltářní stěna v podobě tzv. grotty, s dřevěnými ozdobami. V protilehlých výklencích umístěných při stěnách křestní kaple se nalézaly sochy světců, v jejichž přesném určení se prameny rozcházejí. Socha sv. Jana Nepomuckého z litého štuku zůstala zachována v západním výklenku. Socha v jižním výklenku je v různými prameny popisována odlišně jako sv. Juda Tadeáš či sv. Jan Křtitel. Na severní straně kostela, pod triumfálním obloukem, se nachází dřevěná rokoková kazatelna z 2. poloviny 18. století. Schodiště a koš kazatelny býval zdoben jednotlivými poli, na přední části se nalézal reliéf a na stříšce kazatelny byli umístěni stříbrní putti. Nad zpovědnicí stávající u severní stěny kostela býval zavěšen jezdecký obraz sv. Jiří z 19. století se znakem rakouské orlice. V sakristii se nacházela dřevěná lidová soška Panny Marie svatohorské z 19. století v sakristii. Na jižní stěně lodi byl osazen dřevěný zlacený baldachýn nesoucí dřevěnou polychromovanou soškou Panny Marie Bolestné, lidová práce z 2. poloviny 17. století. Na stěnách lodi kostela bývaly zavěšeny obrazy nazarénské křížové cesty. Před hlavním oltářem je postaveno dřevěné zábradlí konvexního tvaru zdobené balustrádou, s dvířky uprostřed. V interiéru kostela je dále umístěna dřevěná lavice novomanželů zdobená řezbou u jižní stěny presbytáře pod oratoří a další dřevěná lavice zdobená řezbou při severní straně presbytáře, vyřezávané dřevěné sedátko v západní části lodi pod kruchtou, dřevěná klekací lavice za hlavním oltářem, dřevěná ukládací komoda v prostoru sakristie, profilovaný dřevěný svícen s jedním kovovým trnem, umístěný nyní v presbytáři, dřevěný kříž v křtící kapli a dřevěné kostelní lavice v lodi kostela. Na kruchtě bývaly umístěny varhany. Na severní stěně presbytáře jsou osazeny dva mramorované renesanční epitafy s alegorickými sochami s reliéfem krajiny. Epitaf Jiřího Uttenhofera a Uttenhofu z roku 1587 a epitaf Jindřicha Uttenhofera z Uttenhofu z roku 1594. Epitafy jsou tvořeny dvěma různě velkými reliéfními poli, které jsou členěny horizontálně procházející římsou a po stranách doplněny dvojitými sloupky. Spodní část každého epitafu je opatřena čtyřmi černými tabulkami s latinskými nápisy vyvedenými zlatým písmem. Nápisy mají částečně náboženský a částečně faktografický obsah, sdělující údaje o životě a úmrtí osoby, které je epitaf určen. Epitafy byly původně doplněny o alegorické figury a busty. Někdy po roce 1993 však byly alegorické figury odcizeny. V dlažbě pod oratoří v prostoru pod triumfálním obloukem se nachází vstup do krypty krytý figurálním renesančním mramorovaným náhrobníkem z 2. poloviny 16. století, na kterém je zobrazena provedena formou plastického figurálního reliéfu postava mladého muže v rokokovém oděvu držící v ruce kříž. Po stranách triumfálního oblouku se nalézají dva malované rodové znaky, nalevo je umístěn erb Kristiána Martina ze Štampachu, napravo erb jeho manželky Anny Kateřiny ze Štampachu, rozené ze Steindorfu. Nad vstupem do křestní kaple se na fabionu v řadě vedle sebe nacházejí tři malované rodové znaky, z nichž první v podobě poloviny orla a měsíce se třemi hvězdami patří rodu Pikardů z Grünthalu, druhý v podobě dvou rohů hojnosti patří Rackelu ze Steindorfu a třetí je opět znak Kristiána Martina ze Štampachu.

Kostel je obklopen zbytky dnes již takřka zničeného hřbitova, jehož součástí bývala i obdélná márnice, jejíž pozůstatky se nalézají v západní části. Areál hřbitova je obehnán zbytky původní ohradní zdi hřbitova z lomového kamene, která s jistotou stávala ve 2. polovině 18. století. Při východní bráně ohradní zdi se nalézá kamenné schodiště se stupni ze žulového kamene, které bývalo ještě v 60. letech 20. století zdobeno barokním sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1772. Při jižní ohradní zdi kostela roste chráněná památná Kozlovská lípa.

Použitá literatura:

Hrabcová, H.-Štochl, V.-Hron, M.-Fiala, J.-Kasalová, Š. 2008 : Stavebně historický průzkum – Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kozlově, Rokycany Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 126/127


Kompletní informace o lokalitě > | Přidat fotografii | Ohodnotit


zdroj: www.KrasneCesko.cz