V 11. století žil v poustevně pod vrcholem benediktýnský mnich Vintíř (Günter). Zemřel zde roku 1045, a je pohřben v Břevnovském klášteře v Praze. U žulového skaliska stojí na jeho památku Kaple svatého Vintíře, obnovená roku 1992.

Až ve 45. roce svého života - na tehdejší dobu tedy již starý člověk - se Vintíř setkal s učením benediktinů a rozhodl stát se řeholníkem. Rozdal svůj majetek a v roce 1006 se stal řádovým mnichem benediktinského kláštera v bavorském Niederaltaichu. Na další utváření jeho názorů na život a víru měl vliv tamní opat sv. Gothard. Vintíř se ale i navzdory vstupu do řádu zpočátku nechtěl vzdát světáckého způsobu života. Později ale odchází do samoty. Prošel Bavorskem a přemístil se do kraje nad Řezným potokem na bavorské straně Šumavy, kde si založil poustevnu. Ta se po příchodu dalších bratří později rozrostla v klášter Riminichi (dnešní obec Rinchnach). Vintíř později putoval dál a dostal se do oblasti kolem hradu Rabí a nakonec se usadil na vrchu Březník v poustevně Březnice nad Dobrou Vodou u Hartmanic. Místo se dnes nazývá "Vintířova skála". Zde pak dne 9.10.1045 zemřel za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Na základě svého přání byl následně pochován v břevnovském klášteře v Praze.