V jihozápadním rohu Hradčanského náměstí u horní části Radnických schodů stojí možná méně známý kostel, zasvěcený sv. Benediktu. Na svoji existenci však důrazně upozorňuje svojí nevelkou věží, vyrůstající z hřebene střechy. Ta je však vzhledem k poloze tohoto sakrálního objektu výraznou dominantou.

Kostel je nedílnou součástí kláštera karmelitánek. Tento ženský řád přišel do Prahy v roce 1655 a usadil se u kostela sv. Josefa na Malé Straně. Když císař Josef II. klášter, spolu s mnoha dalšími, v roce 1782 zrušil, odstěhovaly se karmelitánky do kláštera v Pohledu u Německého Brodu, dnešního Havlíčkova Brodu. Ale již po deseti letech se opět vrátily do Prahy. Císař Leopold II., který na vídeňském trůnu vystřídal Josefa II., jak se ukázalo pouze na krátko, neboť 1. března 1792 zemřel, daroval karmelitánkám klášter na Hradčanském náměstí. Ten dříve obýval mužský řád barnabitů, takže poměrně dlouho a zcela nesprávně se zdejším řeholnicím říkalo barnabitky.

Řád karmelitánek zde sídlil až do roku 1950, kdy byly řeholnice minulým režimem vyhnány. Vládnoucí KSČ pak po úpravách využívala klášter jako hotel pro své význačné hosty. Teprve po změně politických poměrů se sem karmelitánky v roce 1992 opět vrátily.

Kostel sv. Benedikta, jehož oltář je situován k východu, je ze všech stran zastavěn jednopatrovými klášterními budovami. Má širší obdélnou loď a výrazně užší presbytář s pětibokým závěrem. Nenáročné vnitřní zařízení pochází většinou z první poloviny 18. století. Přestože se jedná o kostel klášterní, je v době konání bohoslužeb přístupný veřejnosti.

Věž na hřebeni střechy kostela je osmiboká, s lucernou krytou rovněž osmibokou helmicovitou střechou s hrotem a makovicí.