Kdy a kým byl kostel založen, není možno až dosud zjistiti. Snad někdy v pozdější době se nám podaří najíti nějaký záznam o jeho vzniku. Nejstarší záznamy, které známe, jsou z poloviny 14.století. V pamětní knize fary Nakří máme zápis, jímž se potvrzuje r.1345 příjem desátku z Radomilic pro zdejšího faráře. V té době se již kostel uvádí mezi farami děkanátu Bechyňského. Gotická, orientovaná v době slohu barokního, průčelnou věží r.1774 rozšířená stavba, byla r.1897 se šetrným ušetřením starších cenných částí, obnovena. Kněžiště jest čtverečné, 4.85 m dlouhé a 4.9 m široké, přepjato jest gotickou klenbou křížovou, jejíž na hranách otupená žebra spočívají na jednoduchých konzolách, protínají se ve svorníku. V severní stěně pěkné sanknarium, zakončené pěknou lomenicí, zdobenou na ramenech lupeny a hrozny a v tympam pelikánem. Triumfální oblouk hrotitý 3 m silný, nesl původně věž (dnes opět,pozn.kronikáře). Loď kostela je 15.65 m dlouhá a 7.65 m široká,vchod je ze strany severní a západní. V severním vchodu zřízen Boží hrob. Kamenná křtitelnice 95 cm vysoká, gotická s kalichem, zdobena znaky růže, půlměsíc, hvězda a velké M. Štít rytířský. Na pateně jest vyryt erb s nápisem (staročeským): "Jiří Albrecht Zbudovský ze Žebenberku". Starý hrob v kostele: před oltářem pod triumfálním obloukem jest velký kámen, který nese latinský nápis: že pod ním pochován jest farář Antonín Alexijus Navrátil, zemřel r.1743. Na choru lavice, které před opravou kostela bývaly dole, nesou nápis:"Tyto lavice jsou od sousedů Zbudovských r.1806. Kostelní varhany byly nově zřízeny r.1834 varhaníkem Fr.Istlem za 240 zl. 84 kr. 17.srpna 1880 varhany laděny od stavitele varhan Václava Mölzera v Táboře, za 40 zl..Nynější nové varhany postaveny při opravě kostela 1897. 22-23.června 1883 bílil se kostel zvenku i uvnitř. Dveře se předělávaly, aby se mohly otevírati ven. Zároveň se opravovala báň věže, kde byl nalezen letopočet 1774, kdy byla věž dostavěna.31.května udeřil blesk do věže, sjel do kostela a porouchal oltář Panny Marie, ve zdi způsobil 8 děr a nepálil. Při bouři té jest průtrž mračen, voda mezi kostelem a farou tvoří jedno řečiště, není pamětníka tolika vody. Dále ještě při té bouři udeřil blesk do stavení ve Zbudově, v Novosedlech do pastoušky a oboje zapálil. V Dubenci pak do housera na vsi. 1886 dán hromosvod na věž (školní archiv Nakří). R.1897 byl kostel opravován. Provedena nástavba kostela o 1 m zdivo výše. Okna, dříve dřevěná, dána kamenná. Věž zvýšena o jedno patro a střecha věže,dříve baňatá,jako je v Zaháji,nahrazena hrotitou. Nad triumfálním obloukem zřízena nová věž, která v té době již nebyla a do ní koupil farář Petr Šimon Zvettler zvonek. řevěné práce provedl truhlář Jan Irmiš z Hluboké n.V.Stavbu prováděl stavitel Bohuslav Kbel z Č.Budějovic za 20.000 zl..Uvnitř kostela změněn otvor dveřní, jímž se kdysi vycházelo na hřbitov a kde až dosud stál oltář P.Marie Bolestné (r.1868 stavěl Jan Brener, malíř a štafíř ve Vodňanech za 294 zl.).

Oltář přeložen a z otvoru dveřního udělána jeskyně, v níž stojí socha P.Marie Lurdské. Malbu provedl v jeskyni a kolem ní Václav Vandas, syn Vítů z Dívčic.O tomto místě pověst praví, že zde byl zavražděn farář od rytíře ze Slatiňanů, sídlem v Dívčicích (kdy je neznámo), když dle rytířova rozkazu, nečekal na něho se mší svatou, poněvadž poledne již odzvonilo (viz Svatobijce). Od té doby zůstaly na stěně tři skvrny rezavé, prý krev zavražděného faráře, která z něho vytryskla a zeď poskvrnila. Ještě při opravě kostela, po odstranění oltáře, byly skvrny dobře viděti. O vraždě faráře Nakeřského jest od faráře Josefa Celesýna Friegenfelda r.1804, jenž v té době zde byl farářem, ve farní pamětní knize záznam, kde se mezi jiným praví:"Po nějakém osoběhu přihodilo se, že kostel Nakeřský přes 200 let vlastního pastýře zbaven byl. A to zkrze Následující, jak všeobecná pověst jest, neobyčejnou příhodu. Když potom o nepokojném stavu České země, skrze různá husitská domnívání, vše naopak v náboženství se dalo a každý možnější dle své vůle činil, stalo se, že farář Nakeřský velmi velkou horlivostí,pro náboženské radosti neslýchané, Dívčického Pána tak zmužile odporoval a od téhož divokého člověka také v kostele proboden jest. Jehožto krev až podnes na zdi na rohu Epištoly, kde nyní oltář Blahoslavené Panny Marie postaven jest, se spatřuje. Z jakého pokolení tento mordýř jest, nic jistého se nalést nemůže, ale k víře podobné jest, že on z urozeného a rytířského stavu jest, jenž Slatinský sluje. Ani již r.1554 ve své poddanosti měli statek, an Dívčice sluje, jehož následující památka Evy Slatinské ukazuje. Tato památka, která se na zdi na straně Evangelia ukazuje, spatřiti můžeš tento nápis:"Léta Páně 1554 tuto jest pochována urozená Paní Eva Slatinská z Čertynku a na Dívčicích. Jindřich Slatinský ze Slatiny. O této urozené paní a její štědrotě povídá se, že ona pastviště, jenž Blata slují, která kdysi páni z Růže od krále Vladislava darem obdrželi a která potom oni některým vesnicím k pasení dobytka pronajali, svojí štědrostí velmi rozšířila. Také se v pověsti praví, že po svém činu odebral se rytíř Slatinský do Krumlova, kde byl hejtmanem (pamětní kniha fara Nakří). Jiná pověst praví, že po svém činu odjel do Španěl, boje se trestu královského a po něm převzaly majetek jeho 3 dcery, z nichž poslední, Eva Slatinská, onen náhrobek na zdi kostela má (pozn. kronikáře). Při opravě kostela r.1897 tehdejší farář Zvetler chtěl otevříti hrobku, jež se pod hlavním oltářem nalézá a kde jsou snad pochovány všichni držitelé panství Dívčic. Před oltářem dělníci zdvihli dlažbu, odkryli nához země, pod kterou se objevila cihlová klenba. Stavitel však nedal svolení k probourání klenby, boje se, by tato se nezřítila a jiný vchod se nalézti nemohl, zanechali tedy pokusu o otevření. Za oltářem jsou ve zdi dva kruhy železný, jest tedy domněnka, že se pravděpodobně před ně náhrobní kameny hrobku kryjící otvíraly. Že se v zakristii sloužila mše svatá, nemohli tudíž zde ničeho dělati.