Další místní částí Zábřeha je Skalička. na rozdíl od částí, které jsme popisovali minule sice také se Zábřehem přímo souvisí, dotýká se jej však jen malou částí a dodnes tvoří celek žijící poměrně autonomním životem.

Vesnice leží jižně od Zábřeha oddělena návrším kopce Humenec, který je vlastně předhůřím vlastního hřbetu, na kterém se rozkládá právě vesnice Skalička. Zatímco vlastní Skalička patří spíše k horským vsím, patří k ní také skupina domů pod vrchem Čerťákem, které leží jen několik set metrů od toku Moravské Sázavy. Od tohoto místa s nadmořskou výškou cca 280 m nad Mořem vystupuje poté osídlení Skaličky až do výše asi 400 metrů nad mořem v oblasti okolo hřbitova. Nejvyšším vrcholem v okolí je právě Čerťák s nadmořskou výškou 380 m a bezejmený vrchol nad Jestřebím s nadmořskou výškou 436 metrů. Pahorkatina okolo Skaličky patří do masívu Mírovské vrchoviny.

Komunikační napojení Skaličky s okolním světem zajišťuje silnice II. třídy ze Zábřeha do jestřebí a Krchleb. Na tu se právě na Skaličce napojuje spojka z Ráječka. Po lesních cestách lze ze Skaličky dojít do Zábřeha, Lupěného, Nemile, Jestřebí, Pobučí, Ráječka a Rájce.

V okolí Skaličky a na jejím katastru pramení několik menších, většinou bezekmených toků. Jedinný z nich, který protéká samotnou vsí pramení nedaleko místní školy a po několika stech metrech, dnes již většinou zatrubněného toku se vlévá do Sázavy. Mimo to je v horní části Skaličky umělá nádrž, tvořící menší rybníček.

Katastr obce má rozlohu 199 hektarů a je tvořen většinou polnostmi na náhorní plošině nad obcí, loukami na vrchu Humenci a lesem, který tvoří masív zvaný Amerika.

Jméno obce je vytvořeno od slova skalka nebo skalice (potok tekoucí ze skal). Existuje však i hypotéza opírající se o skutečnost, že v okolí leží mnoho obcí se stejnými nebo podobnými názvy jako mají obce na jižní Moravě (Rájec - Jestřebí, Skalice nad Svitavou atd.) Z toho někteří historikové usuzují, že původní kolonizace těchto míst pochází právě z těchto jihomoravských oblastí a kolonisté si s sebou přinesli nejen majetek, ale i jména svých obcí. Nakonec, v některých starých listinách se Skalička skutečně objevuje pod jménem Skalice. Německé jméno vsi pochází z původního českého pojmenovaní a zní Skaliczka.

Historie obce

První zmínka o Skaličce v historických pramenech pochází ze 13. století, konkrétně z roku 1273. tehdy byla Skalička uvedena pod zkomoleným latinským jménem "Galicz" podřízena mohelnické rychtě.

Další důležitá listina připomínající Skaličku již jako léno olomouckého biskupa byla pořízena v roce 1320. K této listině se váže zajímavý historický omyl. V textu se totiž píše, že synové zábřežského rychtáře mají ve Skaličce šest a tři čtvrti lánů polí. Datum této listiny však bylo tak nečitelé, že se někteří badatelé domnívali, že se jedná o litinu napsanou již o sto let dříve. To by však posouvalo nejen první zmínku o Skaličce, ale také o blízkém Zábřehu a ten by se stal jedním z nejstarších měst na severní Moravě. Omyl se však později vysvětlil a datace byla určena na rok 1320.

Od roku 1380 byl na Skaličce lením hospodářem jakýsi Víšek Ganzar ze Skalice a o devět let později držel Skališku Kuneš ze Zvole. Tenkrát již obec náležela k mírovské provincii.

Rodu ze Zvole patřila Skalička i nadále, konkrétně Petru ze Zvole, který je jako man uváděn v roce 1408. V roce 1422 je ve sporu s biskupem o manství na Skaličce další člen tohoto rodu - Jan ze Zvole. tento muž je zajímavý, že ač biskupský man, přivěsil v roce 1415 pečeť ke stížnému listu českých pánů adresovanému koncilu v Kostnici, který odsoudil Jana Husa.

Nástupce olomouckého biskupa oddaného králi Václavu IV Václava z Buřenic se však již v roce 1416 stává zapřísáhlý nepřítel husitského hnutí Jan Železný. ten se zapečeť přivěšenou ke stížnému listu začal Janu ze Zvole dost tvrdě mstít a jedním z prostředků byl i statek ve Skaličce. Spor se vlekl několik let a pánové ze Zvole jej prohráli a tak se manem stal Jindřich ze Žeranovic.

V letech 1455 - 1463 měla Skalička opět nového držitele - Ondřeje ze Skaličky a jeho bratra. Po nich ji držel Jan z Petřvaldu a v roce 1477 ji prodává Janu z Rudkovce, jenž ji přepouští Petru z Maletína. a ten opět statek přepouští Vavřínu Staruštíkovi z Poličky. Od roku 1554 jsou majitelem Skaličky a dalších obcí v okolí Žerotínové. O šest let později ji převádějí na Tomáši Skálovi z Kolínce. V roce 1573 ves opět mění majitele a tím se stává Brikcí Drahanovský z Pěnčína. Drahanovští drželi Skaličku až do roku 1617.

V roce 1610 se zde připomíná pivovar, který stál na místě dnešní hospody U Pěničků a pivo se zde s přestávkami vařilo až do konce minulého století.

Po roce 1617 spadla Skalička jako odumřelé léno zpět do majetku biskupa. I poté se zde střídali držitelé v poměrně krátkých časových intervalech. Po třicetileté válce vychází z dokumentů, že Skalička značně utrpěla. V roce 1643 byl statek označen jako "zcela zkažený". V roce 1651 se Skalička dostává do držení rodiny Hnátků z Wegefurtu, kteří byli v držení Skaličky v roce 1648 povýšeni do šlechtického stavu. Hnátkové spravovali Skaličku až do konce 17. století. V roce 1702 došlo k tragedii, kdy byl Václav Karel Hnátek zavražděn jední ze svých poddaných. Když zemřel jeho potomek, Jan Adam připadla Skalička opět biskupství.

*

V roce 1724 se Skalička stává majetkem bratří Bartodějských z Bartoděj rodu pocházejícímuc stejně jako dříve zábřežští Tunklové ze Slezska. V roce 1725 si skaličtí poddaní stěžovali na neúměrné roboty. V roce 1727 byly položeny základy stavby současného zámečku. ten byl v budoucnosti vícekrát přestavován ale jádro z tohoto roku se také zachovalo. Své bratry vyplatil v roce 1731 Jan Bartodějský a držel pak Skaličku sám až do roku 1746 kdy ji prodal Josefu Baltazaru Schořovi z Mardensfeldu. I ten panství držel do smrti své i svého syna. Pak jej olomoucký arcibiskup, v roce 1785, prodává a na Skaličku přicházejí dodnes nejznámější držitelé zdejšího panství - hrabata Chorynští.

Skalička za Chorynských

 Prvním držitelem z tohoto rodu byl Michal Václav hrabě Chorynský svobodný pán z Ledské. Vladykové Chorynští byly starým českým rodem pocházejícím z Ledské na Královehoradecku. Jméno Chorynští získali po vsi Choryně na Moravě, kterou měli v držení již od roku 1480.

Po Michalu Václavu se stal majitelem panství jeho syn Michal. Ten se snažil své panství rozhojňovat. Tak se stalo, že Michal Chorynský založil vb roce 1827 na sedmi a půl hektarech Skaličské půdy po Humencem činžovní osadu Rudolfov. Také samotná Skalička se za Chorynských rozvíjela. V roce 1834 měla 277 obyvatel v 34 domech.

Celková rozloha panských pozemků byla asi 80 ha půdy. Ke statku však kromě pivovaru patřil v té době i zámek a také cihelna stojící za nákladním nádražím. Mnoho lidí si myslelo, že tato patřila k Ráječku. Cihelna byla prakticky jediným velkým průmyslovým podnikem Skaličky a fungovala až do sedmdesátých let našeho století kdy byla zrušena.

Jindřich Chorynský byl posledním držitelem panství se šlechtickým titulem. Ten v roce 1891 panství prodává Karlu Rosymu - nadporučíku c.k. armády.

Školské, církevní, správní a hospodářské poměry

Skalička byla po celou dobu své existence víceméně zemědělskou obcí. Vyjímkou byla již zmíněná cihelna a menší výrobna kostěných knoflíků a hřebenů na přelomu 19. a 20. století, která však později zanikla. Později většina místních docházela do zaměstnání do blízkého Zábřeha případně do Ráječka. V současné době je zde pobočka plemenářského podniku Genoservis Olomouc. s.r.o.

Po roce 1848 se Skalička stala součástí politického i soudního okresu v Zábřehu.

Místní děti nejprve chodily do školy do blízkého Ráječka. Teprve v roce 1897 zde byla postavena škola, která existuje dodnes.

Až do roku 1901 byla Skalička přes nespornou blízkost Zábřeha paradoxně přifařena do Zvole. byl to pozůstatek někdejší správy panství, které nikdy se Zábřehem nemělo nic společného. Po roce 1901 se duchovní správa dostala do Zábřeha. Přímo na Skaličce je kaple z poloviny minulého století - nedávno opravená.

Za první republiky vedli v politickém živote Skaličky většinou místní komunisté následovaní lidovci. Existovali zde také různé spolky, například hasiči i další. V současné době má v místní tělocvičně sídlo tělovýchovná jednota Lokomotiva. Skalička se stala součástí Zábřeha v roce 1950. Památkově je v obci chráněn zámeček. Z vrchu Humence je nádherný pohled na panorama Hrubého i Nízkého Jeseníku