Obec Uherčice se nachází v nadmořské výšce 430 m nad mořem. Rozloha katastru činí 468 ha. Leží na západním okraji okresu Znojmo. Dvě třetiny katastru tvoří zemědělská a třetinu lesní půda. Součástí obce Uherčice je místní část Mešovice., která je rozložena po obou stranách říčky Blatnice. Rozloha katastru Mešovice je 782 ha.

Archeologické nálezy asi 1/4 km východně od zámku dokládají slovanské osídlení již v 9. st. n.l. První písemný záznam o Uherčicích představuje darovací listina z r. 1310 (ratifikovaná královnou Eliškou v r. 1312), jíž donátorka - manželka Matěje z Fulštejna věnovala klášteru cisterciaček v Oslavanech zboží v Uherčicích a dalších okolních vesnicích. Později původní ves zaniká. Zda v období husitských nepokojů za tzv. "spanilých jízd" husitů, za uherských válek nebo vlivem místních potyček mezi šlechtici, není známo. Roku 1481 podala oslavanská abatyše u brněnského zemského soudu žalobu na Volfganga Krajíře z Krajku, že jí protiprávně drží řadu vesnic a též "pusté Ungeršíc". Král Vladislav II. však listinou, datovanou 21.2.1493 v Budíně, potvrdil držbu Uherčic Krajířům. Na přelomu 15. a 16. st. tak vznikla malá pozdně gotická tvrz a současně s její výstavbou započalo nové osídlování (z r. 1548 pochází zmínka o "tvrzi a vsi Nových Uherčicích").

Krajířové ves znovu osídlili  a vybudovali tam sídlo. Tak vzniklo na přelomu 15. a 16. st. stavební jádro dnešního zámeckého souboru - trojkřídlá jednopatro¬vá gotická tvrz, uzavřená na čtvrté straně zdí se vstupní branou.
Krajířové pokračovali v rozšiřování sídla, jak o tom svědčí tympanon nad branou s erby Václava Krajíře a Johanny z Daunu a s letopočtem 1554. Tehdy vznikla i dvorní arkáda na toskánských sloupech, jakož i další křídla a komnaty s hřebínkovými klenbami, kdy Streinové ze Švarcenavy koupili panství 1562, (Strein von Schwarzenau). Přistavěli předzámčí s arkádovými ochozy a vstupní věží. Tou, která se v roce 1970 zřítila. Bylo zde použito stejného schématu, jaké se uplatnilo u rodového zámku Strejnů - v rakouském Schwarzenau. Letopočty 1582 na portálu a 1586 na arkádách udá¬vají mezníky stavební etapy.
Pobělohorské konfiskace způsobily výměnu pro¬testantských Strejnů za katolické Berchtoldy. Také ti pokračovali ve stavebních úpravách zámku. Podstatné výtvarné obohacení zámku přinesla krátká doba Heisslerů z Heitersheimu (1692-1696) Před rokem 1696 upravoval exteriér zámku známý vídeňský sta¬vební mistr Francesco Martinelli. Nejhodnotnější umě¬leckou složku však představuje štuková výzdoba ka¬ple, spojovací chodby a více než dvanáct sálů. Jejich autorem byl Baldassare Fontána, pracující na před¬ních moravských a polských stavbách, mimo jiné i v nedaleké Polici, kde jsou na štuky od něj patřičně hrdí.
Výzdoba interiérů probíhala ve dvou etapách - před rokem 1695 a po roce 1700.
Po krátké vládě Hartigů a Nimptschů (1731-1768) koupil zámek poslední majitel, Ital Tomáš Vinciguerra Collalto, držitel brtnického panství. Upravoval zámek podle svých před¬stav do klasicistní a romantické podoby. Změny se dotkly především banketního sálu, přilehlých kom¬nat a průhledů do volné krajiny.V majetku rodu Collaltů zůstaly pak Uherčice až do roku 1945.
Již v období renesance v 16. st. vznikly kolem zámku reprodukční i okrasné zahrady. V období baroka byl jihovýchodně od zámku založen ohrazený francouzský park s oranžerií - skleníkem. Na něj počátkem 19. st. navázal v jeho severním cípu anglický park, s hloubkovou komu¬nikační osou a lipovými alejemi, dosud existujícími a protínajícími i samotné Uherčice dotvářený postupně romantickými doprovodnými stavbami. Z nich se dochovala jen umělá hradní zřícenina, která sloužila i jako vyhlídková věž, obelisk k oslavě Rombalda XIII., zakladatele moravské větve rodu Collalto a dva pavilony. Jeden dosud existuje.