Historicky písemně se Pavlice připomínají poprvé ve 12 století. Podle zápisu z roku 1252 markrabí Přemysl daroval ves Pavlice rytířskému řádu křížovníků s červnou hvězdou na Hradišti u Znojma. Nepatřily jim však celé. V zápisu z roku 1356 se čtou místní vládykové Albert a Turoch z Pavlic, kteří zde drželi svobodné dvory. V polovině 14. století náležela ves k panství bítovskému. V zápise z roku 1368 čteme, že Jindřich z Lichtenburka, lesní držitel Bítova, kdysi zakládal roční důchod (obročí) kláštera hlárisek znojemských, daroval jim osm fůr dřeva ze svého lesa mezi Jevišovicemi a Pavlicemi. Roku 1515 Albrecht Bítovský z Lichtenburka odtrhl Pavlice od Bítova a prodal je Janovi ze Usběnice. Z rodu usběnických se vladyk se často připomíná Kátruše, neteř Petra z Kunštátu a Jevišovic. Byla manželkou Voka, mladšího z Holštejna z panského rodu, která nějakou dobu hrála výzvědečnou roli v dějinách Jižní Moravy. Vok mladší bojoval zprvu po boku Hynka z Kunštátu - Suchého Čerta - poté hráli Zikmundové při obraně Znojma, později ve vojsku Zikmundově proti husitům a padl v bitvě pod Vyšehradem. Vok z Holštejna a jeho choť Katruše z Usběnic jsou ústředními osobami v historickém románu V. Jaši "Suchý Čert". Za třicetileté války trpěly Pavlice nesmírně průtahy různých vojsk. Ležely na hlavním spoji mezi Znojmem, Jihlavou a Třebíčí, kudy často táhla vojska císařská i švédská. Po válce bylo ve vsi 15 lánů (1 lán = asi 18 ha), domů zůstalo 21 osídlených a 18 pustých. Před třicetiletou válkou byla ve vsi německá menšina, ale ve válce zanikla. V létech 1667 - 79 zůstalo mezi usedlíky 5 němců. Od roku 1628 náležely Pavlice k panství Jevišovickému. Toto panství po bitvě bělohorské bylo konfiskováno knížeti Münsterberskému, jenž se zúčastnil českého odboje. Po roce 1645 na rozkaz císařův byl majetek oceněn na 9 119 zlatých a jako hmotná odměna prodáno císařskému vojevůdci Ludvíkovi de Souches obránci Brna proti Švédům. Kromě toho generál obdržel titul osobního císařského strážmistra a byl povýšen do stavu svobodných pánů. Roku 1743 prodala Marie de Souches jevišovický velkostatek i s Pavlicemi hraběti Janu Ugarte. Také Pavličané se účinně podíleli na rozsáhlém selském povstání roku 1821, které zachvátilo téměř všecek poddanský lid venkova od Znojma až k Jihlavě.