První písemná zpráva o obci je v zakládací listině Louckého kláštera, kde je zmíněna i osada Prilucea (pravděpodobně Lukov), pochází z roku 1190. Místní jméno může být také odvozeno od osobního jména Luk.

Ves přecházela děděním a prodejem do rukou různých rodů. Když Lukov získal r. 1548 Wolf Krajíř z Krajku - nejvyšší pražský půrkrabí, byl ještě vsí. Při prodeji dvora, fary a pivovaru Petrovi Čertorejskému z Čertorej r 1558, je již Lukov nazýván městečkem. V této době patří k významnějším sídlům, má právo várečné, tržní a soudní.

Na prastaré pečeti přitištěné r. 1749 k rektifikačním aktům jsou v pečetním poli tři kulaté věže, po obvodu je napsán nápis Miesteczko Lukowa. Mezi pamětihodnosti patří pranýř z r. 1609, kostel sv. Jiljí z r. 1749, socha sv. Floriána - před r. 1749 a poklona (před r. 1850).

Ještě v 16. století byl Lukov převážně český, národnostní změny nastaly po třicetileté válce, kdy se na opuštěných českých usedlostech usazovali němečtí obyvatelé. V roce 1945, po vysídlení německého obyvatelstva se v červnu začali stěhovat první čeští osídlenci.