První písemné zmínky o Lančově ze 14. století mluví o sídle na loukách okolo malého potoka, který však za obcí pozvolna otvírá stále širší kouzelné údolí a přivádí svou vodu až do Dyje. Lančov patřil v nejstarších dobách k zeměpanskému statku vranovskému, při němž se připomíná v listině ze dne 28. září 1323, kdy král Jan Lucemburský směnil zeměpanské statky kromě jiného i Vranov s příslušným Lančovem, s panem Jindřichem z Lipé za Tachov v Čechách. Později se Lančov stal samostatným statkem, po kterém psal se vladycký rod z Lančova pak znovu přešel Lančov k Vranovu. Roku 1516 prodal Lančov Albrecht Bítovský z Lichtenburka Artlebovi z Boskovic a roku 1552 s týmž statkem prodal Zdeněk Meziříčský z Lomnice Lančov s farou a právem patronátním nejvyššímu pražskému purkrabí Wolfovi Krajířovi z Krajku. Od té doby je Lančov neustále příslušenstvím vranovským a má s ním společné osudy. Hlavní kulturní památkou obce je farní kostel zasvěcený sv. Maří Magdaléně, stavba pozdně románská z počátku 13. století.