Kadov leží v mělkém údolí Míšovického potoka v závětrné poloze. Má vynikající podmínky pro rozvoj zemědělství a sadařství. Ve středověku zde bylo také rozvinuté vinohradnictví.

Kadov náležel k německé jazykové oblasti. Před rokem 1945 zde žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. Také jméno obce pochází zřejmě z německého "der Kot" = bláto, bahno. Pojmenování snad souvisí se středověkou cestou od Znojma k Brnu, která přes Kadov procházela. Kdov byl zřejmě místem, kde cesta překonávala bažinu. Podobně nedaleký zaniklý Tupanov (z "Tump" = louže) byl místem s rybníkem či slepými rameny řeky. Tato jména vznikla pravděpodobně v období tzv. německé kolonizace v první polovině 13. století.

Již v 10. - 12. století v místě dnešní vesnice zřejmě byla raně středověká slovanská osada. Dokladem jsou archeologické nálezy z mladohradištního období, objevené v roce 1959 na soukromé zahradě.

První písemná zpráva pochází z roku 1235. Markraběcí listina z tohoto roku potvrzuje patronát kostela v Kadově řeholnicím z kláštera v Doubravníku u Tišnova. Z potvrzení vyplývá, že v Kadově v té době byl farní kostel. Doubravnický klášter založil mezi léty 1228 - 1231 Štěpán z Medlova. Je prvděpodobné, že tento Štěpán byl vlastníkem Kadova a kadovský patronát daroval při založení kláštera.

Štěpán z Medlova náležel k nejpřednějším šlechticům své doby. Byl správcem královských hradů na Děvičkách a v Mikulově. Byl zakladatelem mocného rodu pámů z Pernštejna. Stejně jako jeho potomci užíval erb se zubří hlavou. Motiv zubří hlavy byl včleněn také do nového obecního znaku. Pernštejnům zřejmě náležel Kadov více než tři století.

Roku 1545 Jan z Pernštejna prodal Kadov i s farou Zikmundu Valeckému z Mírova, čímž Kadov připadl k panství v blízké Miroslavi. Roku 1570 kupuje vesnici Pertold z Lipé. Odtud zůstává Kadov připojen ke krumlovskému panství.

Jelikož původní obyvatelé Kadova byli německé národnosti, byli po 2. světové válce odsunuti a obec byla znovu osídlena. V současné době žije na území obce o velikosti 625 ha 141 obyvatel.