Nejstarší písemná zpráva, v níž je Hevlín jmenován, pochází  z roku 1282. Tohoto roku se soudil farář hevlínského kostela  (ve zprávě Houelin) jménem Jakob, s Friedrichem Mawerem, jenž byl údajně občanem rakouského města Lávy. Předmětem  sporu byl pozemek, úhor, který se nacházel u městečka Lávy ve směru na Hevlín. Na základě výnosu soudu byla latinsky sepsána tato zpráva:

Mawer může, po dobu  života faráře Jakoba, užívat polovinu pozemku, za což ale musí každým rokem ve svátek svatého Kolomana (13. 10.) zaplatit kostelu svaté Marie v Hevlíně 12 vídeňských denárů.

Mawer si nechal tuto listinu pro pro jistotu opatřit pečetí faráře a pečetí města Lávy. Jako přítomní jsou uvedeni občané Lávy:  pan Marchward (pomocný kněz v Hevlíně), pan Rudiger zvaný Pirchhan (rytíř), Chunrad zvaný Vreytach, Ulrich Rainhard z Heutalu nyní zaniklá obec, ležící v místech panských statků v Lávě). Dalšímí svědky byli pan Friedrich, rychtář z Hevlína a mnoho dalších a mnoho dalších důvěryhodných. V závěru listu je uvedeno: Stalo se a je dáno v Lávě, 12. října roku 1282.

Německé jméno Höflein znamená česky dvoreček. Z pověstí se traduje, že oblast kolem Hevlína bývala v jarních měsících zaplavována vodou z četných ramen řeky Dyje. Obyvatelstvo se proto v prostoru dnešní obce nezdržovalo. Když voda opadla, pracovali zde lidé na bahnem na bahnem prohnojených úrodných polích a po práci se vraceli do svých příbytků za Černou strouhou (na návrší za cihelnou). Dodnes se v těchto místech (zvaných Schwarzbach) nachází množství střepů z pálených hliněných nádob.

Někteří rolníci si v prostoru dnešní obce v sušších letech stavěli provizorní chatrče, sloužící jako přístřešky před nepohodou. V letním období v nich přebývali. Tak vznikl dvoreček. Po částečné regulaci Dyje, kdy se nebezpečí záplav zmírnilo, přesunuli se obyvatelé z návrší Schwarzbachu do prostoru Hevlína natrvalo. Název Höflein již obci zůstal.

Ze skutečnosti, že v obci působil již v této době rychtář, (na rozdíl od obcí slovanských), lze usuzovat, že Hevlín byl německého založení. V této době zemské hranice neměly ještě pevné zakotvení. Osídlování  jižní Moravy v poslední čtvrtině 11. století se přimykalo těsně na rakouské hranice, tedy na městečko Láva.

Vznik obce Höflein lze datovat těsně kolem roku 1100. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 se začalo opět používat českého pojmenování Hevlín, vzniklého na základě podobnosti s názvem obce na listině z roku 1282 (Houelin). Tohoto názvu používali slovanští osídlenci prakticky už od středověku. Až do roku 1965 se užívalo názvu Hevlín nad Dyjí. Poněvadž  však více Hevlínů v českých zemích není,  přídomku nad Dyjí se už neužívá.

(Z knihy Adolfa Vogela  „Hevlín od pravěku do roku 2000")

Památky:

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie na návsi, Hevlín
• Výklenková kaplička u silnici směrem na Dyjákovice, Hevlín
• Boží muka u č.p 92, Hevlín
• Socha sv. Rocha před kostelem, Hevlín
• Sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem, v parku před kostelem, Hevlín