Oblast leží při okraji nejstaršího sídelního území, hustě obývaného již od pravěku, zabírajícího dolní Povltaví, Slánsko, Poohří, celé střední Polabí, v okolí pak na jihu ohraničeného Sázavou, na východě Železnými horami. Již od 10. století je zřejmé, že právě mezi dnešními Říčany a Kostelcem nad Černými lesy se rozkládal prokazatelně ještě ve 13. a 14. století široký pás lesů, tvořivších tady kmenovou hranici mezi územím českých Přemyslovců a v 10. století ještě mocným kmenem Zličanů (Kouřim). Osídlení obcí vznikalo na mýtinách, vykácených v těchto lesích, které je dodnes ze všech stran obklopují. Obec Svojetice je v pramenech poprvé zmiňována v deskách zemských z 12. března 1407 při výměně statků mezi augustiniánským klášterem sv. Karla na Novém Městě pražském a pražským měšťanem Kašparem Čotrem, zvaným též z Tehova. Čotr tehdy směnil hrad Tehov s příslušejícími vesnicemi za klášterní statky Bašť a Prače a plat v Čakovicích. Spolu s ostatními vesnicemi tehovského panství byly Svojetice v roce 1513 prodány a připojeny k panství Kostelec nad Černými lesy, s nímž obec sdílela osudy až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Významnými majiteli černokostelckého dominia byli zejména Slavatové z Chlumu a Košumberka (do r. 1547), Smiřičtí ze Smiřic (1558-1620) a knížata z Liechtensteina (1622-1933). Zajímavé informace o vsi přináší urbář zv. Zlatá kniha černokosteleckého panství dokončená v roce 1677. Ve vsi Svojetice je mj. uveden statek Jana Dědka se svobodnou rychtou a „jedním lánem polí pro vejpravu proti ouhlavnímu nepříteli jednoho zbrojnýho rejtara“. Podle údajů ve Zlaté knize známe také druhovou skladbu tehdejších svojetických lesů. Ves tehdy obklopovaly lesy černé, tedy jehličnaté, které rostou v okolí obce dodnes.