Ve zvlněném Posázaví se rozkládá Stříbrná Skalice, jejíž rozvoj v 15. a 16. století je spojen s těžbou stříbra. Na počátku 18. století byla ložiska vyčerpána a báňská činnost definitivně zanikla. V prehistorické době bylo dnešní území Stříbrné Skalice a jejího bezprostředního okolí ponořeno do hlubokých lesů, jimž čas od času snad prošel lovec s primitivní zbraní. Již z mladší doby kamenné, mezi koncem 6. a počátkem 4. tisíciletí před naším letopočtem, se zde najdou první stopy pobytu a zejména činnosti člověka. Od roku 1937 se ve zdejším lomu povrchově lámal z jam vápenec, jámy měly v průměru 5-10 m a nebyly hlubší než 3 m. V této době byl vápenec využíván hlavně k výrobě ,, mramorových ‘‘ hlazených náramků a jiných ozdob. V bezprostřední blízkosti Skalice na Čapíku byly v roce 1940 nalezeny zlomky kamenných seker.