Některé archeologické nálezy v obci a jejím blízkém okolí prokázaly krátkodobější, nebo sezónní osídlení v dobách keltské migrace a tedy v období kolem 6. - 1. století př.n.l. Roku 1290, je ves odkázána do majetků kapituly sv. Víta tehdejším majitelem Bohuslavem z Hory. Při dalším datu, v roce 1371, je ves uváděna v zápisu královny Alžběty, která potvrzuje dohodu o pastvištích. V průběhu husitských bouří však církev o zdejší statky přišla a roku 1436 je zde majitelsky zapisován Oldřich z Polirad. Později, v roce 1507 jsou zdejší statky drženy při nymburských městských majetcích. Tento stav setrvává až do roku 1547, kdy je nymburský majetek konfiskován a Polerady se stávají součástí komorního brandýského panství. U něj se ves uvádí až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Přístup do obce je zajištěn silnicí z Mratína do Brandýsa nad Labem - Staré Boleslavi.