První písemnou zmínku o Líbeznicích známe z roku 1236, záznam je psán středověkou latinou a lze ho nalézt v edici Regesta Bohemiae et Moraviae I. Jedná se o právní akt, jímž král Václav I. uzavřel s kanovníkem Marquardem smlouvu, v níž se král Václav I. zříká vymáhání všech dávek - především volů a dalších domácích zvířat - a věnuje statek (villa Lubeznic) pražské kapitule, kterou zastupoval právě kanovník Marquard.

Koncem 13. století (1294) jsou Libezníce rozděleny mezi kapitulu svatovítskou a vyšehradskou, do kterých plynuly z obce dávky jak naturální, tak i peněžní. Ve 14. století Líbeznice stále patří k majetku kanovníků svatovítských a vyšehradských.

Středověké jádro Líbeznic leželo v místě, nyní nazývaném Na Hůrce. Obrysy původní návsi zůstaly dodnes patrné. Přes obec vedla jedna z vedlejších obchodních cest, která odbočovala od stezky směřující do kraje Litoměřiců, pravděpodobně v blízkosti dnešních Zdib, procházela přes bořanovický háj, Pakoměřice, vyúsťovala v Líbeznících a pokračovala směrem severním na Mělnicko.

Líbeznice se staly pro svou polohu, kostel, zdravotnické zařízení i školu centrem blízkého okolí, což trvá dodnes.