Kdy byla obec Sádek založena, nelze přesně říci, ale její vznik lze datovat

k založení města Poličky tedy kolem roku 1265. Obec byla založena po způsobu

německém, takové osady se zakládaly v údolích podél cest a potoků. Osady

slovanské zakládaly se do kruhu více pohromadě tzv. okrouhlice s návsí uprostřed.

Svůj název získala osada zřejmě podle „rybných sádků“, malých rybníčků, které

byly rozmístěny na příhodných místech po celé obci a ve Staré Vsi. Bývalo jich na

katastru 35. Většina jich patřila vrchnosti, pouze některé sedlákům. Byly zakládány

ve 14. století za vlády císaře Karla IV. a existovaly do počátku 19. století. Násada,

která se v těchto rybníčcích chovala, se v příhodný čas přenášela do velkých

panských rybníků. Byla to součást robotní povinnosti obyvatel naší vesnice

privilegovaným občanům města Poličky, žijících uvnitř hradeb.

Největší rybník byl v horní části obce a jeho rozloha 6 jiter a 533 sáhů (asi 4 ha)

sahala až k hranicím obce Oldříše. Původní hráz tohoto rybníka se dochovala až

do dnešní doby. Průrva hráze vznikla v roce 1790, kdy při velké bouři a průtrži

mračen tlak vody protrhl hráz a voda zničila domek č. p. 90, naštěstí bez lidských

obětí. Hráz již nebyla opravena a rybník tak zanikl. Ostatní rybníky a rybníčky

postupně zanikly, když lidé potřebovali další půdu k obdělávání.

O založení obce se mezi lidmi zachovala pověst o tom, že Sádek se kdysi nacházel

v údolí Staré Vsi. Možná se tato domněnka rozšířila podle povídky spisovatele

P. Josefa Ehrenbergera, rodáka z Korouhve. Byla to povídka O utopené svatbě

v Sádku. Podle povídky byla v údolí vesnice a na vršku na „Hradišti Štimberk“

stával pravý rytířský hrad. Posledním pánem byl loupeživý rytíř Strachota. Za

jeho činy ho i s čeládkou pohltilo peklo. Strašný zápach, strach a hrůza pak vyhnal

lid z údolí Staré Vsi a ten potom založili novou ves – nynější Sádek. O tom, že by

na „Štimberku“ stával hrad, není žádný historický záznam. Nějaké menší osídlení

však ve Staré Vsi mohlo být spíše v horní části pod osadou Jelínek. V dolní části

se až do 20. století zachovaly zbytky hrází bývalých rybníků, které byly stupňovitě

rozmístěny po celém údolí. Ani při regulaci Šibeničního potůčku se žádné stopy po

lidských příbytcích nenašly. Další pověst, která se zachovala, že Starou Ves vypálili

za třicetileté války (1618 – 1648) Švédové, je nepravděpodobná. V té době již stál

dnešní kostel, který se bez pohromy po třicetileté válce zachoval.

V rodinné kronice Chlebounově č. p. 76 v Sádku se uvádí, že pokud v údolí Staré

Vsi bylo osídlení, muselo to být již dříve v době, kdy byly zdejší osady zakládány

a k vypálení osady muselo dojít v některé válce dřívější, což je pravděpodobné,

protože název Stará Ves by si nikdo nevymyslel pro nic za nic.

Pověst:

„ Ten suchopárný úval, který se tam za lesem táhne, a kde nyní říkáme ve Staré

Vsi, nebyl dříve tak pustý a prázdný. Před léty, kdy naší vesnice nebylo, rozkládala se

po úvale osada. Na vršku, kde říkáme na Hradišti (Štimberk), stával pevný rytířský

hrad. Zde byl zakopaný poklad. Od hradu vedla dolů ke mlýnu podzemní chodba.

Poklad prý hlídal čert. Šel jeden mladík peněz žádoucí a kopal. Měl již hlubokou

jámu, když přišel k němu velký černý myslivecký pes. Mládenec vykřikl: „Čert !“

Vyskočil z jámy a utíkal dolů k obci „ Na Sádkách“ zvané ( též Sádek Rybnej ), kde

právě jela svatba. Šílený mladík rozpřáhl ruce proti povozům s koňmi a vykřikl.

Koně se splašili, seskočili z cesty do vody, kde celá svatba utonula v místech, kde

dnes Vavříčkovo stavení jest.

Posledním pánem hradu byl loupeživý rytíř Strachota, který se tak nadarmo

nejmenoval. Jak se v noci po Božím hodu vánočním odbila půlnoc, tu se strhla

vichřice hrůzostrašná, hrad se zachvěl v základech, klenutí se bořilo, zdi se hroutily,

sesulo se všechno. A lotr rytíř a jeho pacholci zmizeli. Kam zmizeli, snadno se dá

uhádnout – peklo je pohltilo. Na místě hradu a po celém úvalu Staré Vsi zůstal

nevyhladitelný pach od síry a jiného pekelného kadidla. Lid pak ve strachu a

hrůze svou starou původní osadu opustil a nynější ves Sádek založil.“

První písemná zmínka o obci je závěť sádeckého občana Barthoně pocházející

z roku 1463.

Je uložena v Muzeu v Poličce. Další zprávy zejména z období třicetileté války,

jsou velice řídké, obec je většinou zmiňována v souvislosti s nedalekou Poličkou,

do jejíhož majetku náležela.

Polička stejně jako většina českých měst se účastnila boje proti králi

Ferdinandovi a po jejich porážce v roce 1546 král tvrdě omezil hospodářský a

politický význam města. Město muselo odevzdat všechna privilegia, cechovní

svobody a byl jim odňat majetek. Sádek tak byl spolu s ostatními konfiskovanými

vesnicemi připojen k hradu Rychmburg. Teprve po 10 letech, v roce 1558, byly

vesnice Poličce vráceny.

V období stavovského povstání roku 1619 vysílá k tzv. mustruňku do

stavovského vojska mimo jiné také tři zástupce sádeckých z 36 usedlých obyvatel.

Jsou to sedlák Kopecký, Jiřík Šibicar a podruh Tomšíčků se sukničkami, ručnicemi

a halapartnami. Tito pak bojovali v bitvě na Bílé hoře 5.11.1620 . V roce 1651 bylo

obydleno 44 domů, ve vsi jich stálo více, ale po třicetileté válce zůstalo hodně

domů pustých.