Původní osídlení Jaroměřic bylo slovanské. Ves založil pražský a olomoucký biskup Jaromír, bratr českého krále Vratislava, mezi roky 1080 – 1090.

• Až do založení Jevíčka byly Jaroměřice poslední větší osadou před lesem na cestě z Moravy do Čech, byla zde proto zemská celnice, zvaná “úsobrnská” (okolní krajina byla nazývána “kraj úsobrnský”).
• Jaroměřický statek byl v letech 1088 – 1436 majetkem pražského biskupství. (U této vsi byl roku 1145 přepaden olomoucký biskup Jindřich Zdík údělným znojemským knížetem Konrádem. Šťastně však unikl, i když dvorec, v němž nocoval, lehl popelem.)
• Asi roku 1421 dostal Jaroměřice od krále zástavou Jiří ze Šternberka a roku 1437 Jan Tovačovský z Cimburka.
• Roku 1477 zastavil Ctibor Tovačovský z Cimburka Jaroměřice pánům Janu a Bočkovi z Kunštátu.
• Po nich získal panství Kuneš Naksera z Chotěvic.
• Později držel ves Ctibor Tovačovský, přední moravský politik a právník, po něm pak Adam Tovačovský z Cimburka.
• Po jeho smrti přešlo panství na Hynka Smidarského z Újezda.
• Roku 1510 je dostal Petr Šedík z Kunčiny jako zástavu od krále Vladislava. Byl pravděpodobně prvním, kdo zvolil Jaroměřice za své sídlo a založil zde tvrz.
• Závětí z roku 1541 přešel jeho statek na jeho sestřenici Alenu z Warnsdorfu a roku 1559 na sestry Dorotu, Annu, Kunku a Mandu z Rychnova.
• Manželem jedné z nich byl asi rytíř Jan z Linhartic, který zde roku 1562 zemřel (náhrobek v kostele sv. Ducha).
• Roku 1563 se na statku uvádí Jindřich Brabantský z Chobřan.
• Od roku 1564 držel statek v zástavě od krále pan Petr Bílský z Kaříšova, jehož manželkou byla Elička Šarovcová ze Šarova.
• Po něm zdědil Jaroměřice syn Jan Blahoslav Bílský, který zámek opravil, přestavěl a vyzdobil renesančními sgrafity.
• Roku 1619 držel Jaroměřice Zikmund Prakšický ze Zástřizl jako manžel Barbory Bílské z Kaříšova. Byl evangelík, zúčastnil se českého povstání a statek mu měl být konfiskován. Protože však před rokem 1627 přestoupil na katolickou víru, byl mu statek vrácen.
• Jeho syn Rudolf Prakšický prodal roku 1660 panství Anně Marii ze Žerotína, po níž statek dědil její manžel Zdeněk Šubíř z Chobyně, komisař lánské vizitace.
• Po něm dědil syn František Julius Šubíř z Chobyně. Teprve roku 1703 vzdává se za náhradu 10 000 zl. nároku na Jaroměřice pražské arcibiskupství.
• Statek byl přiřknut Františkovi Juliovi Šubířovi z Chobyně jako jeho majetek.
• Již v následujícím roce však statek přejímá František Michal Šubíř, nejvyšší zemský sudí. Byl to právě on, kdo v letech 1713 – 1714 postavil na kopci Kalvárie kostel Povýšení sv. Kříže.
• Po něm vlastnil statek František Xaver, který měl zásluhy o zřízení olomoucké univerzity.
• Roku 1756 koupil “sirotčí” statek Karel Otto Salm Neuburk.
• Po něm dědil syn Karel Vincenc, po něm jeho tři dcery, jejichž podíly skoupila sestra Henrietta hr. Herberštejnová, která je odkázala synu Jindřichu hr. Herberštejnovi.
• Roku 1874 přechází statek na majitele panství biskupického Thurn a Taxise.
• Roku 1945 byl statek zrušen a parcelován.

Jaroměřice byly zemědělská obec s převahou lesů v mimořádně velkém katastru.

• Při první pozemkové reformě byla rozdělena část dvora biskupického velkostatku a dvůr velkostatku Velké Opatovice.
• Od roku 1893 byla v Jaroměřicích továrna na zemědělské stroje Vymětal, je uváděna též 1939.
• Od roku 1907 zde byla továrna na výrobu umělých květin (též 1930).
• V roce 1910 zde byla jedna cihelna, v roce 1930 tři, v roce 1939 opět jedna.
• V roce 1911 tři výrobny cementového zboží, v roce 1939 jedna.
• V roce 1911 je uváděna pila.
• V roce 1911 byl v obci jeden mlýn, v roce 1939 tři.
• Od roku 1876 zde byla výrobna lihovin, v roce 1930 jsou již uváděny tři.
• Od roku 1885 zde bylo velkouzenářství, je uváděno i 1939.
• V roce 1911 vzniklo elelktrárenské družstvo, v roce 1924 jsou uváděna družstva stavební a zelinářské.
• Od roku 1919 byl v obci konzum (uváděn také 1924).
• V letech 1930 a 1939 je uváděn hotel.
• Záložna vznikla v roce 1870, uváděna ještě roku 1939.
• Pošta je v obci od roku 1893.
• V letech 1911 a 1939 je uváděn lékař.