Počátky Újezda souvisejí s velkým újezdem "na Lubém". Tak je zmiňován v listině krále Vladislava I. pro litomyšlský premonstrátský klášter; hlásící k roku-1167 /"circuitum ...; qui dicitur Nalabnenn"/. Vypovídá o něm rovněž listina vratislavského biskupa Přeclava z Pogorelly z roku 1347, kterou provedl majetkové vyrovnání mezi litomyšlským biskupem a biskupskou kapitulou tamtéž /"Vyesd usque in Chocinow ascendendo"/. Touto listinou tedy byl Újezd dán litomyšlskému biskupovi; a to - jak uvedeno - až k Chotěnovu se všemi právy a důchody i zástavami. Při směně týkající se Lanšperského panství v roce 1358 dal biskup Jan II. ze Středy úrok 100 kop z Újezda a Osíka klášteru ve Zbraslavi, který' jej měl do deseti let přenést na své bližší klášterní statky a Újezd měl být vrácen biskupovi. Tak se patrně stalo, neboť v notářském instrumentu z roku 1398 je Újezd uváděn opět jako majetek biskupův. Tyž biskup - Jan IV., řečený Železný - jej osvobodil v roce 1412 od odúmrtí. Po faktickém zániku litomyšlské diecéze přešel Újezd do majetku světské vrchnosti. V roce 1547 bylo litomyšlské panství konfiskováno Kostkům z Postupic v souvislosti s prvním protihabsburským odbojem. S ohledem na tuto skutečnost je Horní Újezd uváděn v "Registrech hlavních zámku Litomyšle s jeho příslušenstvím z roku 1548". Zmínku o obou Újezdech shledáváme též k roku 1654 /"ves Dolni Augest ... ves Horni Augest"/.
 
     Užívání erbů městy a obcemi v českých zemích je častější až ve 14., resp. 15. století. Lze říci, že v případě Újezdů je užití znamení nynějšího Dolního Újezda starší a vztahuje se svou symbolikou tedy nikoli chronologicky - k premonstrátskému klášteru, resp. k litomyšlskému biskupství. Užívání erbu obcí Horní Újezd je patrně mladší. V obou případech je máme doloženo až z doby nedávné, tj. z užití na razítcích obou obcí. Josef Páta ve své práci "O našich obecních pečetích " /viz Od Trstenické stezky, roč. XX., č. 2 - 3, str. 23 /popisuje erbovní znamení - na základě znalosti obecní pečeti - tak, že uvádí v pečetním poli na pařezu sedícího sedláka, živě vykládajícího, snad nějakého mudrlanta, resp. písmáka ? Hovoří dále, že až doba nová udělala z vykladače na pařezu rozsévače. Erbovní figurou je tedy "sedící rozsévač!?".