První zmínky o obci jsou asi z 10 až 11. století – podle pověsti o kněžně Libuši, dceři Krokově a její věštbě. Když tudy projížděla kněžna a na místě, kde určila, že bude založena Kněží ves se objevila posvátná žába Rosnička. Proto se také objevuje ve znaku obce uprostřed žába. V modrém štítě stříbrná kvádrovaná hradba s cimbuřím a branou se zlatými zavřenými vraty na černých závěsech. Za hradbou dvě stříbrné věže s cimbuřím, každá se dvěma černými okny nad sebou a červenou stanovou střechou zakončenou zlatou makovicí. Mezi věžemi dvě přivrácené busty,muže a ženy, obě v přirozené barvě a stříbrném oděvu, nad nimi zkřížené chmelové stonky s listy a šišticemi převýšené žábou, vše zlaté.

Kněževes byla založena v roce 1086 českými knížaty - Vratislavem a Janem Lucemburským. V r.1318 vydal právo zákupní král Václav IV. a obec spadá pod panství Křivoklátské. Václav IV. vydal v roce 1406 majestát, který uděloval právo o statcích. V letech 1422 – 1454 stále spadá obec pod Křivoklát, později za krále Rudolfa I. spadá pod Krušovice a Lány. Práva potvrdil v r. 1595 Rudolf II a v r. 1752 kněžna Marie Furstenberková, dědička hradu a panství Křivoklátu. Od roku 1861 byla Kněževes městys. V 19. století bylo v okolí několik nehlubokých dolů na kamenné uhlí. Přesto hlavní obživou pro kněževeské občany bylo zemědělství hlavně pěstování chmele. V roce 1952 bylo násilně vystěhováno 14 statkářů s rodinami a byl jim zabrán majetek.