Dnešní město Habartov se svými 5476 obyvateli se rozkládá z větší části na mírném svahu severozápadního okraje sokolovské hnědouhelné pánve. Původně stála obec Habartov jižněji a s postupující těžbou zbyla jen malá část. Do 1. dubna 1976 tvořilo město nové sídliště se zbytkem staré obce a dvě místní části Kluč a Úžlabí. V roce 1976 byla pak k Habartovu připojena obec Lítov a osada Na rovince a Horní Částkov.

Město je situováno hlavně podél silnice která směřuje od Sokolova, vzdáleného asi 8 km, do Lítova a pak dále na území chebského okresu. Povrchovým dobýváním v katastru města byl značně narušen ráz krajiny a přirozený vodní režim několika potoků. Dnes kdy prakticky končí těžba uhlí v našem okolí, provádí SUAS rozsáhlé rekultivace lítovské výsypky a vytěženého lomu Boden. Téměř celý svah až ke Chlumu Svaté Maří bude zalesněn, buduje se zde nová cesta z Habartova na Chlum. V lomu Boden vzniknou dvě jezera o velikosti asi 20 ha a rekreační plochy,čímž se krajina v severní části katastru opět změní, tentokrát k lepšímu.

V průběhu posledních let se podařilo parovodem připojit na ETI, dokončila se výstavba kanalizace, plynofikace ačistíren odpadních vod, město se snaží podporovat sport a přitáhnout k němu mládež. Byl vybudován nový sportovní areál s travnatou plochou pro kopanou, volejbalové hřiště, opraveno kluziště sauna a u ní fitcentrum a buduje se skateboard park. V příštích letech se bude neustále zlepšovat vzhled celého města obnovou všech silnic, výstavbou nových chodníků, nového náměstí a opravou fasád všech budov.

Poprvé se o Habartově zmiňuje v roce 1339 držba jistého Jana Prisnera. Ještě za vlády Jana lucemburského se stal lenním statkem a jeho vrchním lenním pánem byli saští vévodové. V 15. století patřilo toto léno Perglerům z Perglasu, od roku 1573 Stolzům ze Simbsdorfu. Od nich koupili habartovské zboží v roce 1668 Nosticové za 13 500 zlatých. V témže roce jim propustil saský vévoda Hořic Habartov z lenního svazku.

Nosticové drželi potom habartovský statek jako dědičné zboží do roku 1719, kdy jej prodali za 33 tisíc zlatých Jindřichu Mulcovi z Valdova. V roce 1737 byl připojen Habartov k hertenberskému panství, ale od roku 1790 byl samostatným statkem s jedinou vsí. V tomto roce jej koupili habartovští poddaní, později jej vlastnila řada měšťanských podnikatelů. Na konci feudalismu byl Habartov vsí se 107 domy a téměř 700 obyvateli.

Díky rozvoji těžby uhlí a zpracovávání nerostů v těsné blízkosti Habartova došlo i k růstu obce, která měla na konci 19. století již 314 domů a téměř 1500 obyvatel. Po dalších třiceti letech zdežilo ve 425 domech tři a půl tisíce lidí. Při pokusu henleinovců dne 13. září 1938 o fašistický puč v českém pohraničí došlo v Habartově ke známé krvavé srážce, když se zdejší henleinovci pokusili obsadit četnickou stanici.