Ves Řehlovice leží v údolí řeky Bíliny, na křižovatce dvou starých obchodních cest : Srbské - z Prahy přes Lovosice, Velemín, Řehlovice, Chabařovice a dále přes hraniční hory do Německa a cesty Bílinské - do Ústí nad Labem. První historická zmínka je z roku 1328. Vesnice vznikla spojením dvou osad - Řehlovic a Šachova. Odtud německý název Tschochau, později Großtschochau. Původní Okrouhlice / tj. osídlení kolem kruhové návsi / se později rozrostlo o řadovou výstavbu podél výpadových cest.

Na počátku 14. století byla ves lénem pražského arcibiskupství . Před rokem 1366 tu však již seděl první známý majitel vsi s tvrzí Rydkéř, jehož synové uváděli za jménem „ ze Skalky „ / tj. hrádek ve Vlastislavi u Lovosic /. V 15. století vlastnili Řehlovice pánové ze Sulevic a Řehlovic, od r. 1468 bratři Jan a Pavel Knieže. Oba stáli věrně na straně Jiříka z Poděbrad. Začátkem 16. století zde vládl Alexander z Leisneka a ten městečko s tvrzí prodal r. 1528 rytíři Jetřichu z Bílé. Roku 1587 došlo k dědickému dělení majetku: bratři Hendrych a Jáchym získávají Malhostice s poplužním dvorem, Rtýni a Brozánky. Bratři Bedřich, Adolf a Jiřík zůstávají v městečku Řehlovicích. / Označení „městečko „ je běžně uváděno v podrobné dědické smlouvě. /. Náleží jim stará a nová tvrz, poplužní dvůr, ves Zálezly, Chvalov, řehlovický pivovar a několik poddaných ze Žímu, Radejčína, Brozánek a Zálužan.
Posléze vlastnil Řehlovice rytíř Bedřich sám. Byl to učený a odvážný muž, horlivý protestant. Roku 1618 se stal jedním ze třiceti direktorů země české a za aktivní účast ve stavovském povstání byl jedním z 27 českých pánů sťatých 21.6.1621 na Staroměstském náměstí. Majetek byl zkonfiskován, později však restituován a vydán dědicům. Ti panství r. 1628 prodali za 19311 kop a 64 grošů hraběti Oto Nosticovi. Sami pro víru opustili vlast a odešli do sousedního Saska.
O rok později přikoupila nová vrchnost i sousední Hliňany, kam byla správa spojených panství přenesena. V polovině 17. století dostavěli Nosticové v Hliňanech barokní zámek. Řehlovická tvrz přestala plnit obytnou funkci a sloužila jen hospodářským účelům. Chátrala a byla r. 1719 zbourána.