Dnešní obec Dolní Podluží se dříve jmenovala Dolní Grunt a povstala rozdělením vsi Grunt na části horní a dolní. Přívlastek Horní a Dolní Grunt vznikl na základě polohy vsi rozložené podél říčky Lužničky. Z části při dolním toku vznikl Dolní Grunt. Pod původním jediným pojmenováním Grunt se ves poprvé připomíná v roce 1485 jako příslušenství hradu Tolštejna, který v té době byl již čtyři roky v držení Hugolta ze Šlejnic. Šlejnicové jako významní důlní podnikatelé založili město Jiřetín. Rod rozdělený do dvou větví držel souvislé statky zahrnující celý dnešní Šluknovský výběžek. Vlastnili statek Lipová, Šluknov, Tolštejn a Rumburk. Soustředění pozemkového majetku vedlo k pojmenování území „Šlejnickou zemí“.

První zmínka o Dolním Gruntu jako takovém pochází z roku 1566, kdy bylo do desek zemských vloženo pořízení o rozdělení dědictví mezi čtyři syny po zemřelém Jiřím ze Šlejnic. V roce 1587 byl prodán Rumburk s Tolštejnem a Jiřetínem Jiřímu Mehlovi ze Střelic. V roce 1607 koupil uvedený statek Radslav Vchynský z Vchynic. Jeho potomci drželi Rumburk s Tolštejnem až do doby po Bílé hoře, kdy byl konfiskací pokutován Vilém Kinský za účast na údajném spiknutí Albrechta z Valdštejna, s kterým přišel o život při Valdštejnově zavraždění v Chebu v roce 1634. Rozsáhlý konfiskovaný majetek Kinského byl českou komorou rozprodáván. A tak došlo i na Rumburk, který získal Kryštof Löbel z Krainburka. S dcerou Löblovou Marií Markétou získal Rumburk její manžel František Eusebius z Pöttingu. Jeho syn Jan Šebestián se v roce 1681 rozhodl prodat Rumburk Antonínovi Floriánovi knížeti z Liechtensteina. Jeho potomci vlastnili panství Rumburk a s ním i Dolní Grunt až do konce patrimoniální správy (1850).

V minulosti je v souvislosti s Dolním Podlužím zmiňována i ves Hlemýždí (Schneckendorf). Později byla tato ves integrována do Dolního Podluží. Dnes tvoří obec vedle Dolního Podluží také části Kateřina, Světliny a Hraniční Buk.