Obec Vápenice vznikla jako "kopaničárská osada" náležející ke Starému Hrozenkovu již před rokem 1740. Původní obyvatelé se živili pálením vápna v jednodnových pecích. Jméno Vápenice je odvozeno právě od těchto pecí. Vypálené vápno rozváželi po okolních vsích a prodávali. Kromě toho se živili dřevorubectvím, pasen ím dobytka a pěstováním zemědělských plodin. Obydlí – stavení bývala dřevěnná, srubovitá, krytá slaměnnými došky. Do kionce 19. století bydlela ve Vápenicích 369 obyvatel v 59 domech.
Zdejší obyvatelé žili až do roku 1900 pod feudálním útlakem Světlovského panství. Teprve po zásahu poslance Dr. Stojana bylo zrušeno robotování na panském a poddaní si mohli od vrchnosti vykoupit pozemky, na kterých stály jejich domy. dne 5. června 1919 se Vápenice odtrhly od Starého Hrozenkova a staly se samostatnou obcí. V roce 1980 byly opět přidruženy ke Starému Hrozenkovu, ale v roce 1991 se znovu osamostatnily.
Vápenice pro svou polohu byly a jsou vyhledávaným místem k odpočinku. Své dovolené zde pravidelně trávil spisovatel Jiří Mahen nebo básnířka Jarmila Urbánková. Žil zde i známý lidový vypravěč Josef Lebánek.
Na svazích Vápenic je v rekreační oblasti Mikulčin vrch několik sjezdovek s lyžařskými vleky, kde je možno provozovat zimní sporty. Nadmořská výška Vápenic je od 360 do 780 m n. m.
Na pozemcích Vápenic hospodaří zemědělské družstvo, které provozuje ekologické zemědělství. Je zde i několik dalších soukromých zemědělců, kteří rovněž ekologicky hospodaří. V budově bývalé staré školy a později kulturního domu vyrábí firma Gorstring struny na hudební nástroje.
V současné době žije ve Vápenicích na rozloze necelých 1100 ha v 65 domech 194 trvale hlášených obyvatel. Mimo to je zde 60 rekreačních chat a chalup.