Historie obce Staré Hutě sahá do poměrně nedávné minulosti. Jak už její název napovídá, vznikla v souvislosti se založením zdejších skelných hutí někdy na samotném počátku 18. století na pozemcích buchlovského panství, které v té době spravoval rod Petřvaldů. S novými sklářskými mistry, řemeslníky přidružených profesí a řadou dalších pomocníků přicházely i jejich rodiny a zapouštěly často natrvalo své kořeny v těchto jinak nehostinných chřibských místech. Ke sklářským objektům přibývala jejich chudá stavení z kamene a hlíny, krytá převážně doškovými střechami.

Podle záznamů vrchostenského úřadu z poloviny 19. století se klade vznik skláren a potažmo i vsi do roku 1701. Ve Vlastivědě moravské (část Kyjovsko) se ale objevují záznamy, které posouvají vznik obce do let 1650-1675. Tuto skutečnost potvrzuje i jeden z dochovaných zápisů v buchlovické matrice, kde se roku 1665 uvádí sňatek Matyáše Tesaře z Břestku s vdovou po Václavu "incolae huiatis" (obyvateli huťském?). A v zápise  buchlovické matriky z roku 1666 je uvedeno, že se Matyášovi a jeho ženě narodilo dítě a otec dítěte byl označen opět jako "incola Huitte". Jiný matriční záznam z roku 1670 se zmiňuje o úmrtí jistého poddaného skláře, "ex Huttis", který zemřel ve stáří 71 let. Další záznamy, které by potvrzovaly existenci obce před rokem 1701, chybí.

V roce 1702 žilo na Starých Hutích již pět sklářských rodin, které nepocházely pouze z okolních vesnic a panství, ale také například z okolí Nového Města na Moravě. V roce 1710 v obci žilo již 14 sklářských rodin a jejich počet v souvislosti s rozvíjející se hutí neustále narůstal. Vedle sklářských rodin přicházely na Staré Hutě také lidé přidružených profesí (zabývali se kácením lesa a dopravou skleněných výrobků k zákazníkům). Podle sčítání obydlených domů stálo na Starých Hutích v roce 1755 již 36 stavení, která obývali nejen skláři a zemědělci, ale také mlynáři, kováři, krčmář ve vrchnostenském šenku či panský myslivec.

První doklady o obecní správě pocházejí z roku 1757, kdy byli zdejšími konšely Pavel Brázda a Jan Harazim. Sklárna patřila rodu Petřvaldů a byla nazývána Buchovskou sklárnou. Nejstarší dochovaná kontrolní kniha příjmů a vydání manufaktury pochází z roku 1783. Ředitelem sklárny v této době byl František Jan Nepomuk Winkler. O evidenci mezd zaměstnanců, o organizaci výroby, nákup a prodej zboží po stránce odborné a evidenční se staral zkušený huťmistr. Na konci 18. století jím byl jakýsi Mathiatko, poté Karl Anton Krodl. Samotní skláři pracovali v úkolovém systému, kdy si do sešitů zapisovaly výrobky, které byly poté nadřízenými kontrolovány. Poté jim byla stanovena konečná mzda. Vedle specializovaných sklářů pracovali v hutích také dekoratéři skla, brusiči, leštiči, baliči či formani, kteří rozváželi zabalené zásilky po okolí. Ve sklárnách se vyrábělo nejen sklo tabulové, ale i užitkové a částečně i sklo reprezentativní. Ale na provozu sklárny se na počátku 19. století projevily problémy s odbytem zboží, a proto byly sklárny roku 1806 uzavřeny. Část sklářů opustila Staré Hutě a našla si práci v Novém Hrozenkově.

Situace se změnila roku 1814, kdy se stává novým nájemcem sklárny Izák Reich. V té době jednatřicetiletý Izák Reich, syn buchlovického hostinského, vinopalníka a obchodníka, se rozhodl pronajmout si od hraběnky Berchtoldové již několik let pustou sklárnu. Uzavřel dohody se skláři, kteří zde dříve pracovali a na jaře roku 1814 se do sklárny vrátil život. Zpočátku Izák Reich pracoval jako huťmistr a zároveň studoval knihy o sklářství. Výrobu skla se mu podařilo oživit a jeho děti úspěšně pokračovaly ve sklářském podnikání a postupně si najímaly další a další sklárny na Moravě (v Koryčanech, Kyjově, Karolince atd.).

Sklárna na Starých Hutích byla odlehlá a hůře dopravně přístupná. Změnil se sortiment vyráběných výrobků, kdy se skláři orientovali jen na výrobu dutého skla. Z těchto důvodu došlo roku 1876 k zániku sklárny. Chátrající budovy provozů zde stály ještě na počátku 20. století, ale brzy byly rozebrány na stavební materiál. Na nevelkém palouku u lesa dnes připomíná sklárnu už jen stará lípa a četné skleněné kusy, jež můžete vylovit v nedalekém potoku.

Po zániku sklářské huti se lidé stěhovali do širokého okolí za prací. Jiní zůstali na Starých Hutích a snažili se nalézt jiný způsob obživy. A tak vznikla v prostorách bývalé sklárny výrobna perleťových knoflíků a ozdobných předmětů s celkem 15 zaměstnanci. Z původních 366 obyvatel v roce 1843 jich na konci 19. století žilo v obci jen 320 (v roce 1890). Počet obyvatel se stále snižoval a v současnosti žije v obci 137 obyvatel.

Převzato z: Baščan M., Bezděčka P., Jilík J., Žižlavský B.: Chřiby záhadné a mytické 3. Futuro 2003. Upraveno.