V místech dnešní kolonády Solného a Lučního pramene vystupoval z rozsáhlého zamokřelého slatiniště s vývěry plynných o vodních pramenů nevýrazný podlouhlý pahorek.

V roce 1817 zde byl při průzkumu pod vedením lázeňských lékařů dr. Pöschmana a chirurga Kubicze objeven Solný pramen. Krátce nato byl objeven i pramen Luční.

Na nátlak františkolázeňských vykoupilo město Cheb pozemky, propojilo promenádní cestou oba prameny a vedlo další promenádu k lázním jako spojnici pramenů s obcí. Oba prameny pak byly zakryty dřevěnými pavilóny.

Pro pohodlí lázeňských hostů se začalo po roce 1826 také se stavbou kolonády. Ta byla na rozdíl od té dnešní dřevěná a vedla západním směrem v místech dnešní Izabeliny promenády. Otevřená sloupová stavba profukovala a musela být nakonec zasklena. Krátce nato ji však strhla vichřice.

Příprava stavby dnešní kolonády začala v roce 1839 pilotáží jejích základů na mokrém pozemku. Pro zajištění stability zde bylo zapuštěno 1 116 pilotů. Rozměrnou stavbu pak postavil během jednoho roku plzeňský stavitel Filous.

V roce 1843 byla slavnostně otevřena. Je to vyvážená, pozdně klasicistní stavba respektující parkové prostředí. Oba pavilóny s prameny jsou volně přístupné, v křídlech najdete výstavní galerie. Solný pramen působí velice dobře na odhlenění dýchacích cest a uplatňuje se při léčení řady dalších onemocnění.