Vidonín uzavírá čtveřici obcí ležících na okružní komunikaci procházející obcemi heřmanovské farnosti - Heřmanovem, Novou Vsí a Radňovsí. Z Vidonína se tato silnice vrací táhlým stoupáním zpět, přímo do Heřmanova. Střed obce, jejíž půdorys ještě na přelomu 19. a 20. století připomínal nepravidelný čtyřhran, leží v nadmořské výšce 527 m. Zajímavá geografická poloha ji činí turisticky zajímavou. Leží totiž na hraně výškového přelomu tišnovské údolní nivy v Českomoravskou vrchovinu a na hraně poměrně příkrého spádu do malebného údolí říčky Libochůvky s jejími mlýny, samotami a chatovými oblastmi. Značené turistické trasy dotvářejí vhodné podmínky pro pěší turistiku nebo cykloturistiku. Téměř 300m rozdílu v nadmořské výšce mezi Tišnovem a Vidonínem činí jízdu po frekventované silnici č. 389 velice zajímavou a plnou překvapení, zejména v přechodových ročních obdobích.        První zmínka o vesnici, která má nyní asi 170 obyvatel, pochází z roku 1354. V tomto historickém období, které řadíme do středověku, zde byl zemanský statek vladyků z Vidonína. Po něm byl majitelem dvora Jan z Vidonína. Pozdější majitel Jaroslav z Vidonína přenechal tento dvorec v roce 1412 Janu Nichovcovi, a tento roku 1415 Vitoslavu z Rozseče, který ho postoupil v roce 1430 Matěji z Vidonína. Po jeho smrti v roce 1465 jej koupil Matěj Zuber. Počátkem 16. století tento zemanský statek zanikl.        Ostatní ves spadla do vlastnictví tehdejších “feudálních pánů” v tomto písemně dochovaném sledu: v druhé polovině 14. století patřila Janu a Jindřichu z Meziříčí. Potom Vidonín obdržel Dobeš, taktéž z Meziříčí, který jej roku 1430 prodal Viktorínu ze Schönwaldu, a od roku 1459 je jako dědička uváděna Markéta. Po její smrti připadla část vsi českému králi Jiřímu Poděbradskému a zbylou část koupil v roce 1498 Jan Lechvický ze Zástřizel. Dědic jeho majetku, Jindřich, záskal dodatečným přikoupením celou ves i s dvorcem a v roce 1512 ji prodal rodu Pernštejnskému. Další dochovaný písemný údaj říká, že roku 1617 patřil Kateřině z Čížova, která jej prodala Janu Humpoleckému z Rybenska na Osovém, kam přináležel až do roku 1918. Administrativně byla obec jako samostatná vytvořena vyloučením z Heřmanova v roce 1875.  Dostupné údaje o vývoji osídlení Vidonína uvádějí: počátkem 17. století bylo v obci 10 domů po třicetileté válce (1618-1648) zůstalo 9 domů obydlených a jeden byl pustý v roce 1923 - 190 obyvatel ve 38 číslech popisných v roce 1930 - 271 “duší” dle údajů farní kroniky o sčítání katolíků sčítání v roce 1980 uvádí 196 trvale bydlících osob v 52 domech a 7 rekreačních chalupách        V roce 1914 začala obec stavět školu. Důvodem byl “přespočet” žáků v radňoveské škole, kam děti z Vidonína dosud docházely. V tomto osudovém roce však vypukla 1. světová válka a škola zůstala nedostavěna. Byla dokončena až v roce 1923, avšak s více než desetinásobnými náklady, tj. 125 000Kč. V současné době slouží školní budova s přilehlým pozemkem především jako mateřská škola i pro sousední obce a mimo to obsahuje: kancelář obecního úřadu, mateřskou školu a společenskou místnost a patří k ní také areál s tenisovým kurtem. Děti z Vidonína do základní školy dojíždí a to: 1. - 5. ročník do Žďárce a Heřmanova, 6. - 9. ročník do Žďárce, Křižanova i do Velké Bíteše.        Hasičský sbor byl založen v roce 1894 jako společný se sousední obcí Radňovsí. Trval až do roku 1924, kdy došlo k jeho rozdělení.        V roce 1955 byl v obci zřízen poštovní úřad s poštmistrem Antonínem Havlátem, pokrývající i sousední obce s výhodným autobusovým spojením a to Radňoves, Rozseč a Borovník. V témže roce založilo 15 drobných a 3 střední rolníci JZD a začali společně hospodařit na 80ha polí, luk a pastvnin. Prvním předsedou byl zvolen Alois Toužín.    V roce 1961 se přestěhoval poštovní úřad a kancelář MNV do rozestavěného kulturního domu, který byl postupně dokončován, a v roce 1968 se v jeho novém sále, na nových parketách, konal první ples pořádaný místními požárníky. Zkolaudován byl v roce 1970 a obsahuje sál s vybavením, hasičskou zbrojnici, poštu, pohostinství, knihovnu a byt.        V roce 1980 vznikl sloučený národní výbor, který kromě Vidonína jako střediskové obce ještě zahrnoval Novou Ves u Heřmanova, Radňoves, Rozseč a Borovník. Předsedou byl zvolen Josef Svoboda.        K získání co nejúplnějšího obrazu Vidonína je třeba zmínit výraznou křesťanskou tradici. Jako viditelný příklad můžeme uvést pořádání “Pouti k úctě Panny Marie Karmelské” - každoročně v neděli po 16. červenci, která je slavena společně v celé farnosti heřmanovské. To, že pouťový průvod se sochou Bohorodičky vychází právě z Vidonína od kapličky a pokračuje přes Radňoves, Novou Ves do heřmanovského kostela, má svoje historické opodstatnění. Založila ji totiž před mnoha léty babička Látová ze samoty “Ve Zmolách”. Zvláště slavná Karmelská pouť se konala v roce 1953, kdy byly do kapličky umístěny sochy sv. Antonína a sv. Tadeáše, darované farním úřadem v Dolních Loučkách a kdy se pouti zúčastnilo na 3000 věřících. V roce 1991 byla kaplička opravena a do kopule umístěno poselství příštím generacím. V roce 1993 byla po 25 letech obnovena tradice slavných pouťových průvodů.        Současná dynamická doba se také odráží v životě obce. V porevolučních letech se sloučený národní výbor rozpadl a do čela obce bylo zvoleno mladé zastupitelstvo v čele se starostou Milošem Laubem. Kromě kapličky byly opraveny místní komunikace a postaveno dětské hřiště. Od roku 1993 až do roku 2006 stál v čele obce Antonín Pařil, kterého po komunálních volbách vystřídal opět Miloš Laub.