O původu názvu této obce, ležící asi 8 km severně od V. Bíteše, v nadmořské výšce 527 m, nejsou jistě žádné pochybnosti. Nejvyšším bodem katastru je „Horka“, kopec severně nad kostelem, se svými 551,9 m n. m. Od „Horky“ potom krajina klesá všemi směry, pouze na jihozápadě přechází do poměrně vysoko ležící planiny, ve které se nacházejí Ondrušky.

Každá obec má svůj historický „rukopis“, který jí v průběhu věků vtiskl charakter a uspořádání:

1. Březí je centrem farnosti, do které ještě patří: Borovník, Březské, Níhov, Ondrušky

    a Rozseč.

2. Má dvě místní části – vlastní obec a za horizontem schované Ondrušky.

3. Má dvě centra – prostornou, širokou náves (viz foto) s kulturním domem,   

    obchodem,   hospodou a   hasičskou zbrojnicí a severně na kopečku ukryté, pěkně

    udržované seskupení historických staveb -  kostela, fary a školy.    

    Po základním úvodu se podíváme krátce do historie. Jan Tiray v r. 1900 uvádí:

„…Za starodávna byly zde dvě osady, Horní a Dolní B. Bezprostředně u osady jest rybník patřící k Osovému. Osada B. jest stará, neboť již v XIII. a XIV. stol. děje se zmínka o „Horním B.“ R. 1348 uvádí se Hroznata z B., který koupil od Jana z Vidonína v této vesnici čtyři lány. R. 1364 měl Březí Jindřich z Ronova se zetěm Jonášem z Bechyně. Byl zde původně veliký svobodný dvůr, zemanský statek, který kolem r. 1366 náležel Eberhardovi z Březí. R. 1436 koupil zdejší svobodný dvůr od Zbyňka z Doubravice Ondřej z Březí, ale již za 10 let postoupil Ondřeji Brábkovi. Potomek Brábkův Filip dal jej r. 1499 intabulovati (zapsat do pozemkových knih, pozn. aut.) Jakubu Pivcovi z Habří a z Rojetína. Koncem XV. stol. měl Václav Urban z Březí dvůr ve vsi Jestřabí. Později byl zdejší svobodný dvůr neustále dělen…“

Bylo by možné ještě dlouze pokračovat o historii vesnice, která téměř celá (ve své rozloze kolem r. 1900) vznikla dělením zdejšího vladyckého statku. V té době jsou  uváděny jako nejdéle držené, rodné domy rodin: Kupských, Hálovy, Hejtmánkovy, Voborných a Melicharovy - a katastrální trati s názvy (v původním pravopise) : „V ochoze, Na obětinkách, Na horce, Na černých, U jezírka, Pod horkou, U březin, Na dolinách, Na vrškách, V rybníčkách, Na kalašnici, U okruhlice, Na outratě, Ve žlebě, Na obecňákách, Ve vlčkách, V bařinách, Na kolujnách, V hadích horách, Na zadních honech“ aj. Názvy jistě výstižné, jazykově pestré a zajímavé.

Zajímavý byl také vývoj osídlení obce: Koncem XVI. stol. mělo Březí 15 „gruntů a podsedků“, o dvě století to již bylo 32 domů a po dalších sto letech, v roce 1890 bylo v obci evidováno již 54 čísel. Při sčítání lidu v roce 1926 uvádí kronikář  363 osob žijících v Březí a 69 na Ondruškách, což bylo asi historické maximum. Při sčítání v roce 1961 to už bylo pouze 253 obyvatel. V současné době žije v obci trvale 183 obyvatel v 74 číslech popisných.

Již zmíněnou nepřehlédnutelnou dominantou obce, symbolemhistorického kulturního dědictví a odkazu předků, je kostel zasvěcený „Jménu Panny Marie“. Byl vystavěn společně s farou v roce 1788, v době  „josefínských reforem“- rušení klášterů a regulací   farností, kdy zde byla zavedena samostatná duchovní správa a zřízena škola. Do té doby bylo Březí přifařeno do Osové Bítýšky. Celé vnitřní zařízení kostela bylo tehdy převezeno ze zrušeného kapucínského kláštera v Jihlavě. V roce 1861 byla ke kostelu přistavěna štíhlá věž se třemi zvony. Za kostelem je hřbitov a v těsném sousedství zmíněná fara se školou. Škola neměla dlouho vlastní budovu, vyučovalo se v domě č. 12. Ta byla postavena až v roce 1858, potom zbořena a v roce 1879 znovu vystavěna a posléze v roce 1881 rozšířena na školu dvojtřídní.

Zejména mladým je nutno připomenout, že Evropa se nevyznačovala pouze kulturností, ale také nesmyslným válečným běsněním, které vyvrcholilo v minulém století. Vždyť do této malé obce se nevrátilo 17 mladých mužů, mnohdy ještě chlapců, kteří vykrváceli na bojištích během I. světové války v letech 1914–1918.