Obec Slavětice dostala údajně své jméno dle rodu Slavatů, kteří jsou uváděni již v roce 1181. V nejstarším údobí byly Slavětice z větší části v rukou světských pánů, část však patřila klášteru třebíčskému a část také klášteru dalešickému. Později se majitelé často měnili. Vlastníky Slavětic byli mimo jiné pánové z Holoubka, mincmistr Martin z Jemnice, hrabě z Hardeka, Smil z Dúbravice a Osova, Ctibor z Arklebic, pánové z Náchoda, pánové z Thurnu, hrabě Daun, baron Diller-Hess, Jiří baron Sina. V roce 1882 získává zdejší polnosti Anton Dreher, velkostatkář a pivovarník ze Schwechatu. Po první světové válce je jeho majetek konfiskován. Byl vytvořen zbytkový statek a část půdy byla rozparcelována. Obec se nachází v mírně zvlněné krajině na rozhraní Českomoravské vrchoviny a přechodu do nížinaté části jižní Moravy v nadmořské výšce 380 metrů. V krajině se střídají pole, lesy, rybníky i vodní toky. Poloha Slavětic byla příznivá k osídlení už od pradávna. Dosvědčuje to celá řada archeologických nálezů z okolí. A to jak ze starší doby kamenné, z doby zvoncových pohárů , z doby laténské, tak i z doby nepoměrně mladší.

V okolí Slavětic jsou naleziště přírodního skla - vltavínů. Obyvatelé byli výhradně národnosti české, většinou náboženství římskokatolického. Slavětice byly vždy obcí zemědělskou. Až do konce 18. století se v rostlinné výrobě úhořilo-třetina půdy ležela každý rok ladem. V roce 1900 bylo v obci 60 koní, 217 ks skotu a 188 kusů vepřového. Nejstarším spolkem jsou hasiči. Hasičský sbor byl založen v roce 1900. Spolek malozemědělců s názvem „Domovinka“ založený v roce 1924 zanikl, v roce 1941.

Obecná škola byla zřízena 1876 jako jednotřídka. Prvním učitelem byl Alois Lehký. Od roku 1921 byla škola dvoutřídní. Kaplička na návsi byla postavena ke konci 19. století. U silnice na Dalešice stojí kříž, který sloužil při pohřbech k rozloučení se zemřelými. V roce 1775 bylo ve Slavěticích 38 domů. V katastru obce bývaly čtyři rybníky. Dodnes se dochovaly „Skalník“ a „Pila“, zanikly „Kuderák“ a „Kbele“. Nad rybníkem „Skalníkem“ bývala cihelna. Vyráběly se zde nepálené cihly-trople. Ke Slavěticím patřila i jedna samota. Byl to mlýn na řece Jihlavě. Písemně je doložen už v roce 1392. Posledním mlynářem před zatopením mlýna vodami přehradního jezera byl Josef Drexler. Polosamota, náležející k obci je myslivna s bažantnicí. Kdy vznikla a jak byla provozována, není známo. Slavětická pečeť Od 18. století mají Slavětice svoji pečeť. Je oválná o rozměrech 16 x 19 mm. V pečetním poli je květina o třech květech a dvou listech. Pečetní pole je lemováno linkou nad níž je nápis SLAWITTICE. Obvod pečetě je rovněž olemován linkou.

Z 18.století pochází slavětická obecní pečeť se třemi jetelovými trojlístky na dlouhém stonku s listy v pečetním poli, opis majuskulou SLAWITTICE. Tvůrce návrhů znaku a praporu upravil toto pečetní znamení do heraldické podoby, doplnil symbolem tvrze, připomínkou rodu z Arklebic (modrá a stříbrná) a hrabat z Daunu (červená a zlatá spolu s korunou z jejich rozšířeného erbu). Z předkládaných návrhů znaku vychází i upravené návrhy praporu obce, vytvořené v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české vexilologické tvorby.