Obec Domamil leží na pomezí Českomoravské Vrchoviny, v kraji Vysočina, okrese Třebíč, 10 km západně od Moravských Budějovic, na silnici II/151, obcí prochází potok Rokytka. V mírně zvlněném okolí převládají lesy, louky a pole využívaná k zemědělským účelům. Obcí prochází silnice ve směrech k Moravským Budějovicím, Dačicím, Telči, Třebíči a Jemnici a také autobusové linky: Jemnice – Trebíč, Moravské Budejovice – Budec a Moravské Budějovice - Domamil.

Historie

Název obce je odvozen od jména majitele (Domamile). Názvy obce v pramenech: 1220 Domamil, 1348 Domamyl, 1672 Thomamúhl, 1846 Domamúhl, Domamýl, 1872 Domamúhl, Domamil. Malá, dříve téměř zcela česká obec. V r. 1850 spolu se Štěpkovem 989 obyvatel. Místní části Králova Ves, Chmelík, Radovany, Bitešov, Komárnič ky, Zahrádky. Zdálo by se, že území, na kterém se rozkládá obec Domamil, bylo do středověku, pokud šlo o osídlení, územím liduprázdným. Svědčila by proto jednak dosti vysoká poloha ( 500 m n.m.), jednak ještě dnes rozsáhlé lesy, které dříve byly daleko rozsáhlejší. Avšak centrální poloha osady na křižovatce dvou obchodních cest, první z morav skobudějovické kotliny přes Litohoř, Štěpkov, Budeč do Dačic, jak je vyznačeno strážnými vrchy (Strážnice nad Radkovicemi, Strážovem u Horní Slatiny a na Strážkách u Budiškovic), a druhá od Třebíče, přes Budkov, Vratěnín do Rakous. Třetí cesta vycházející z Domamile přes Meziříčko, Krasonice, Novou Říši do Telče. Výhodná dopravní poloha jistě způsobila, že již někdy do střední doby hradištní, tj. devátého století a poloviny desátého století, tedy ještě do období Velkomoravské říše, lze počítat s osídlením obce Domamil. Konkrétní zprávy z raného středověku, to je zprávy historické o okolních osadách Litohoř 1190, Lesonice 1190, Domamil ll90, Budeč 1251, Krasonice 1268, dosvědčují osídlení okolních území. A ještě jedna zpráva svědčí o starobylosti obce. Je to románský základ koste­ la, zasvěcený prvnímu ze světců sv. Prokopu, poustevníku a opaťi kláštera sázavského. Opat Prokop byl prohlášen za svatého roku 1204. Kostel sám měl zřejmě chránit zmíněné již obchodní cesty a obec sama pak mohla tvořit rozhraní mezi bohatým premonstrátským klášterem v Louce u Znojma, k němuž celé území jihozápadní Moravy patřilo, a pány z Jakubova, odnoží mocných feudálů pánů z Perštejna, kterým patřilo území mezi Želetavou a Třebíčí, a pány z Bílkova, majiteli širokého okolí Dačic. Ostatně u kláštera samotného bylo v oblibě patricinium svatováclavské, jak je patrno z toho, že při založení kláštera roku 1190 v Louce u Znojma byly věnovány vsi Domamil a Litohoř.