Novoměstská radnice je jednou z osmnácti národních kulturních památek v Praze. Její historie začíná brzy po založení Nového Města pražského Karlem IV. roku 1348.

V průběhu staletí se stala Novoměstská radnice svědkem mnoha dějinných událostí -  v pramenech je uváděna již v roce 1377. V roce 1419 se zde odehrála první pražská defenestrace -  dav pod vedením Jana Želivského a Jana Žižky svrhl s oken purkmistra, dva konšely a několik měšťanů a zahájil tak husitskou revoluci. Ke druhé pražské defenestraci došlo na Novoměstské radnici v roce 1483 za náboženských a politických nepokojů v pražských městech, které přerostly v povstání a politický převrat. V roce 1518, kdy se Novoměstská radnice stala sídlem šestipanského úřadu, došlo k výrazné architektonické úpravě budovy; v roce 1559 vyhořela a její přestavba trvala až do roku 1561.

V roce 1609 se zde sešli protestantští stavové, aby přiměli Rudolfa II. vydat Majestát zaručující náboženské svobody. V roce 1784, po sloučení pražských měst pod působnost jednoho magistrátu, se radnice stala sídlem trestního soudu a po roce 1859 zakoupilo radnici Presidium zemského soudu.

Při dalších opravách v roce 1905 byly objeveny cenné zachované zbytky původní architektury, podle kterých rekonstruovali arch. Wiehl a Hilbert původní vzhled radnice. Poslání radnice se během staletí měnilo. Z původně správního střediska Nového Města se radnice stala sídlem soudu a prostory byly využívány jako vězení. Na odsouzení zde například čekal v letech 1694 -  1695 vůdce chodské selské rebelie Jan Sladký - Kozina.

Celopražskou pozornost si vysloužil proces s legendárním loupežníkem Václavem Babinským z roku 1839. Tzv. tiskové procesy z padesátých let 19. století přivedly do zdejšího vězení např. Josefa R. Vilímka, Vincence Vávru nebo Františka Bozděcha. V roce 1894 se zde konal politický proces s Omladinou, při kterém bylo odsouzeno přes 70 osob, mj. Alois Rašín a Stanislav Kostka Neumann.

Na nádvoří radnice se odbývaly i popravy -  poslední ještě za nacistické okupace. Různorodost původu i provinění vězněných se zasloužila o zlidovělý popěvek "V novoměstský věznici je plno hovoru -  zloděj, cikán a redaktor seděj´ tu pospolu". Před celkovou rekonstrukcí, která začala v 70. letech minulého století, radnice sloužila (ve velmi zdevastovaném stavu) jako pracoviště dopravního inspektorátu, nádvoří využívala Městská správa Veřejné bezpečnosti jako parkoviště a opravnu služebních vozů. Celková rekonstrukce Novoměstské radnice probíhala v letech 1975 -  1995. 

Dominanta Novoměstské radnice byla dostavěna v roce 1456, je vysoká téměř 70 m a na ochoz vede 221 schodů. Od 15. století věž plnila funkci protipožární „strážnice“ pro Nové Město a později z ní hlásný vytruboval hodiny. Věž doznala stavebních úprav v letech 1520 – 1526 a následně 1559 – 1561, ochoz a střecha byly opakovaně opravovány po zasažení bleskem (poslední úpravy pocházejí z roku 1876).

V prvním patře se nachází původně gotická kaple, později zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie a patronu české země sv. Václavovi. V roce 1722 byla přestavěna v barokním stylu, ze kterého se zachovala např. klenba uprostřed zdobená freskou alegorie Práva a Spravedlnosti, či vstupní profilovaný portál.

Součástí prohlídky je návštěva výstav Galerie ve věži, kde jsou instalovány krátkodobé výstavy. Na východní straně věže je umístěn fragment řetězu, který kdysi sloužil k uzavření ulice: toto opatření mělo zajistit obyvatelům noční klid – zejména dřevěná kola povozů na vozovce byla značně hlučná.