Obec Těchobuz leží téměř na západní hranici kraje Vysočina těsně na pomezí Jihočeského a Středočeského kraje v nadmořské výšce 530-570 metrů nad mořem v krásném prostředí zachovalé přírody Českomoravské vysočiny.

Výměra území obce činí 722 hektarů. V současné době je v obci hlášeno k trvalému pobytu 130 občanů, z čehož 70 tvoří klienti Ústavu sociální péče pro mentálně postižené Těchobuz. Sezónně, a příležitostně i mimo sezónu, se počet obyvatel zvyšuje o cca 50-60 rekreantů.

Bohatá historie obce zde zanechala velké množství kulturních památek. K nejvýznamějším osobnostem Těchobuze patří profesor Bernard Bolzano, který zde v letech 1823-1842 pobýval a tvořil svá díla.

Historie

Tvrz i osada byla založena Těchobudem, jehož jméno dalo obci název Těchobuz.

První písemná zmínka je z roku 1352, kdy na Těchobuzi seděl Kuneš z Těchobuze, jenž byl purkrabím v Počátkách. V roce 1390 kupuje Těchobuz Albera ze Stájic. Byl to význačný a vážený rytíř, literárně vzdělaný, který hrál i  důležitou roli v českých dějinách. Alberta stál v čele celého kraje kolem Těchobuz, Pacova a Vožice. Tvrz a ves Těchobuz pod vedením tak váženého pána vzkvétala jak hospodářsky, tak kulturně. Jako sídlo mocného šlechtice byla jednou z nejvýznačnějších tvrzí celého kraje. Alberovo panství bylo veliké, m.j. mu patřil hrad Šelemberk. Albera z Těchobuzi byl jako člen Jednoty panské nepřítelem krále Václava. Vystoupil proti němu v roce 1399. V roce 1415 pečetil známý stížnostní list proti upálení Mistra Jana Husa. Z působení Alberova na Těchobuzi se zachovaly vzácné písemnosti. Není známo, jak se Albera zachoval v dobách husitských, zdá se, že se přiklonil ke straně táborské, neboť jeho nemovitosti, ležící v blízkosti Tábora, nebyly napadeny, ani zpustošeny. Pro stáří se Albera asi vojenských akcí nezúčastňoval. Po získání hradu Šelemberk přesídlil z Těchobuze, neboť tam měl více pohodlí a  bezpečnosti než na těchobuzské tvrzi. Nevíme, kdy Albera zemřel, ale v roce 1431 podepisoval Mikulášovi z Hořic postupný list.

Jak šla léta, měnili se majitelé těchobuzského panství. Z celé řady majitelů byl významný rytíř Václav Otta z Losu. Ten dal v roce 1603 postavit zvonici. Místnost v přízemí sloužila jako panské a obecní vězení. Dalším významným majitelem těchobuzského panství se stal Antonín Adler, který je koupil 24. dubna 1735 za 33.500 zlatých. Po jeho smrti připadla Těchobuz jeho synu Ignácovi, který postavil v údolí potoka Trnávky skelnou huť. Po jeho odchodu v roce 1782 na čas skelná huť zanikla. Tu po čase obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. Podle zpráv z roku 1825 bylo v těchobuzských sklárnách vyrobeno ročně 17.000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Z této hutě vyšel známý sklářský rod Kavalírů, kteří založili světoznámě sklárny Kavalier na Sázavě. Sklárny v Těchobuzi zanikly v roce 1830.