Živanice jsou osadou prastarou. Již roku 1226 se o nich zmiňuje list kláštera Doksanského, že byly Živanice založeny pravděpodobně roku 1145. Obec ve své historii patřila různým pánům. Z dochovaných zápisů lze jmenovat: Jindřich Zdík – biskup Olomoucký (1361), opat Opatovický Neplach, Diviš Bořek z Miletína (1436), kníže Minsternberské Jindřich (1488), Václav Žehušický z Nestájova (1491), Vilém z Perštejna. V obci je filiální kostel Zvěstování blahoslavené Panny Marie, který se uvádí v roce 1350 jako kostel farní. Fara, patřící ke kostelu, byla v husitských válkách zbavena duchovního správce a v r. 1567 zanikla. Od r. 1650 patří kostel jako filiální k Bohdanči.

Název obce Živanice vznikl pravděpodobně ze starého osobního jména Živaň, utvořeného z kořene Živ. (názor profesora brněnské university p. Trávníčka).

V r. 1588 měly Živanice 25 lidí usedlých. K rychtě Živanické náležely Živanice, Přelovice, Bukovka, Habřínka, Bělá, Vyšehněvice a Neratov. V Živanicích je od r. 1620 zmiňován vodní mlýn, v r. 1909 byla založena továrna na pískové cihly, první tohoto druhu v kraji. Denně se zde vyrábělo až 15.000 ks. Dnes již továrna neexistuje.

Od r. 1620 sužovala pardubický kraj švédská vojska. V létě r. 1645 se v Živanicích rozložila velká posádka Švédská, na jejíž přítomnost velice doplácel zdejší lid. V r. 1775 se občan Chvojka zúčastnil vzpoury sedláků v Chlumci. Byl za to odsouzen na 8 let žaláře. V r. 1792 vznikl v obci požár, při němž lehlo popelem 9 stavení. Při tomto požáru shořely i staré obecní zápisy. V r. 1836 byla dokončena silnice z Kutné hory do Hradce Králové. V říjnu 1866 projížděl obcí císař František Josef. V září 1922 se zastavil v obci 1. president T.G. Masaryk.