V blatské cihelně byly objeveny stopy po pravěkém osídlení – zbytky celé vesnice, dva hroby, obilnice, pazourky, mísy a dokonce kostra, uložená v podzemní zásobnici na obilí. Některé nálezy lze zařadit do první fáze kultury únětické, další do období mladšího eneolitu. První historická zmínka o Mikulovicích se datuje k roku 1384 a týká se existence poplužního (panského) domu. Kolem roku 1415 byla obec postoupena k pardubickému panství a byla spravována jeho hejtmany.

K názvu Mikulovice existují podle kroniky učitele R. Robla z let 1922-23 dvě verze. Podle první z nich založil osadu v roce 1384 Mikulec. Druhá verze vychází z lidové pověsti. Před dávnými časy se vraceli dva formani přes kopec s opravenými koly svých vozů a uzavřeli sázku, které kolo poběží rychleji z kopce, když ho pustí. Ten, který viděl svoje kolo v popředí, zakřičel: „....mý kolo více...“. Odtud jméno Mikulovice.

Obec Blato dostala své jméno podle bažin (staročesky "blata"), které se táhly směrem k Jesenčanům. Hlavní dominantou obce je kostel sv. Václava, který byl postaven na Mikulovickém kopci a tvoří dominantu celého regionu. V nočních hodinách září jeho osvětlení do dalekého okolí. Původně zde stával pravděpodobně pohanský háj.

Ke zdejšímu kostelu sv.Václava, patřila též dřevěná fara, která však vyhořela a byla nově zbudována již z kamene a také domek, zvaný „Poušť“, dříve „Prosík“, kde bývala před rokem 1760 první mikulovická škola - jednotřídka. Stávající základní škola, která původně též vyhořela, byla nově postavena v letech 1871-72.

Kolem kostela se rozprostírá „starý hřbitov“ („nový“ je naproti přes silnici), v jehož rozích jsou postaveny zvoničky – blatská, medlešická, dražkovická a ostřešanská. Jistě stojí za zmínku, že na hřbitově je pochován Josef František Devoty, mikulovický farář, rodák z Hradce Králové, který přišel na mikulovickou faru v roce 1836. Společně se svým přítelem, dějepiscem W.W.Tomkou zapsal věrně historii 14 obcí své farnosti v Pamětní knize (má 760 psaných stran). Byl také jedním ze zakladatelů Matice České. V rodinné hrobce je též na mikulovickém hřbitově pochována žena a dcera Boženka vnuka Boženy Němcové, Karla Němce. Již zmíněný biskupský vikář, páter Tomáš Střebský působil v Mikulovicích plných 35 let. Byl též prvním předsedou zemské Jednoty českého duchovenstva, čestným kanovníkem, konsistorním radou a děkanem a dokonce sbormistrem pardubických pěveckých sdružení Pernštýn a Ludmila.