Mohyla míru - Secesní památník byl postaven na počest obětí Napoleonovy vítězné bitvy u Slavkova dne 2. 12. 1805. Místo se mělo stát mementem válek. V současnosti je dominantou i přirozeným středem chráněné památkové zóny Slavkovské bojiště. V renovovaném muzejním objektu sousedícím s památníkem mohou návštěvníci shlédnout multimediální expozici „Bitva tří císařů. Slavkov / Austerlitz 1805“. Památník je otevřen celoročně a o státních a církevních svátcích a významných dnech a v červenci a srpnu je slavnostně osvětlen. V areálu památníku probíhá každoročně na přelomu listopadu a prosince pietní akt k uctění padlých jako vyvrcholení vzpomínkových akcí k výročí bitvy.

O státních svátcích, významných dnech a po celý červenec a srpen je Mohyla míru slavnostně osvětlena.

Pobyt na Mohyle míru zpříjemní návštěvníkům kavárna, jejíž otevírací doba je přizpůsobena otevírací době památníku. Bližší informace lze získat na tel. čísle 544 228 152. Prodejna suvenýrů poskytuje široký výběr.

Doprava - K návštěvě památníku můžete využít pravidelnou městskou linku MHD - BUS č. 48 z ul. Úzká - OD TESCO u hlavního nádraží do obce PRACE - náves a dále 1,2 km pěšky nebo pravidelnou městskou linku MHD - BUS č. 40 z ul. Úzká - OD TESCO u hlavního nádraží do obce SOKOLNICE, žel. st. a dále cca 2,5 km pěšky.

Vzpomínkové a pietní akce - Dne 2. prosince 1805 se na návrších a v údolích východně od Brna odehrála jedna z nejvýznamnějších událostí evropských dějin 19. století a zároveň jedna z nejproslulejších bitev napoleonských válek - bitva u Slavkova. Nasazenými silami a počtem mrtvých a raněných se slavkovská řež stala na dlouhou dobu nejkrvavějším a největším válečným střetem v českých zemích. Každým rokem se počátkem prosince ve dnech výročí bitvy sjíždějí tisíce příznivců vojenské historie do míst jejího dějiště. Zde probíhají Vzpomínkové a pietní akce bitvy tří císařů, spojené s rekonstrukcí bitvy pod Santonem ve Tvarožné, akcemi ve Šlapanicích, v areálu Mohyly míru u obce Prace a také na zámku ve Slavkově. Oslava Napoleonova vítězství v jeho nejslavnější bitvě má dlouholetou tradici. V první den oslav, kterým bývá pátek, se vojska pokloní památce padlých u hromadného hrobu francouzských vojáků ve Šlapanicích. Poté se rozhoří na kopci Žuráň tzv. Jiříkovické ohně, které symbolizují hořící obce v okolí bojiště, v Křenovicích a ve Slavkově projdou slavnostní průvody vojáků v historických uniformách. Od sobotního rána budují vojáci v Tvarožné polní ležení a polní kuchyni a předvádějí přítomným divákům pořadová cvičení. Ve Slavkově mohou návštěvníci zhlédnout historické a řemeslné tržiště s doprovodným programem a historickou hudbou. V zámku bývají přístupné všechny expozice, s velkým zájmem se setkávají zejména kostýmované prohlídky a výstava Napoleonské války a české země. V odpoledních hodinách každoročně přihlížejí tisíce diváků rekonstrukci bitvy pod kopcem Santon poblíž obce Tvarožné, jenž byl důležitým strategickým bodem bitvy. Poté se část jednotek přesouvá do Slavkova, kde po vyhrané bitvě promlouvá císař Napoleon ke svým vojskům. Vše bývá zakončeno velkolepým ohňostrojem. V neděli oslavy bitvy končí slavnostním pochodem vojáků a pietním aktem u památníku bitvy - Mohyly míru.

*

Stručná historie bitvy u Slavkova - Dne 2. prosince 1805 se poblíž Slavkova srazila spojená vojska ruského cara Alexandra I. a německého císaře Františka I. s armádou francouzského císaře Napoleona I. Výsledkem celodenní bitvy byla naprostá porážka spojenců a oslnivé, nejslavnější vítězství Napoleonovo, jež ukončilo existenci třetí protifrancouzské koalice. Koncem roku 1804 uzavřela Anglie s Ruskem spojeneckou smlouvu proti Francii a k této smlouvě se o něco později připojilo Rakousko. V září 1805 vstoupila rakouská armáda do Bavorska, jež bylo spojencem Francie. Bavorsko bylo sice obsazeno, jeho armáda se však bez boje stáhla a později se připojila k Francouzům. Napoleon reagoval na rakouský vpád bleskově. Svoji armádu odvolal z tábora u Boulogne, kde se od roku 1804 připravovala na invazi do Anglie, a zamířil s ní do Německa. Rakouský generál Mack, velící v Bavorsku, nedokázal Napoleonovi čelit a v polovině října byl ještě před příchodem spojenecké ruské armády obklíčen v pevnosti Ulmu. Z jeho vojska unikly jen nepatrné zbytky, s nimiž se Rusové generála Kutuzova setkali na bavorsko-rakouských hranicích. Kutuzov se neodhodlal vybojovat s Napoleonem bitvu a ustupoval k Vídni, kam ze Slezska mířila i další ruská vojska. Rusko-rakouská armáda nakonec ponechala Vídeň svému osudu - Francouzi město obsadili 13. listopadu. Spojenci odtáhli na Moravu a svůj ústup zastavili až před olomouckou pevností. Zde k nim dorazily očekávané posily. Napoleon obsadil Brno a postupoval směrem na Olomouc. V olomouckém táboře se ke spojenecké armádě připojili i oba panovníci a přes odpor zkušených vojáků bylo rozhodnuto vytáhnout k Brnu a svést s Napoleonem rozhodnou bitvu. Přestože armáda rakouského arcivévody Karla, jež mohla v rozložení sil sehrát velmi důležitou úlohu, byla ještě značně vzdálena, vyrazili spojenci v polovině listopadu k Brnu. Francouzská vojska před nimi za menších srážek ustupovala a počátkem prosince 1805 se oba protivníci zastavili v prostoru mezi Brnem a Slavkověm. Spojenecká vojska zaujala postavení táhnoucí se od Telnice na jihu, přes dominantní pratecký kopec a Staré vinohrady v centru až za silnici Brno - Olomouc na severu. Čítala asi 90 000 mužů (z toho asi 15 000 Rakušanů), nominálním velitelem byl generál Kutuzov, jehož úloha však byla ztížena přítomností obou panovníků. Napoleonova armáda obsadila v jižní části budoucího bojiště Telnici a její postavení probíhalo dále přes Sokolnice údolím Zlatého potoka přes Jiříkovice a olomouckou silnici po Tvarožnou. Kopec Padělek nacházející se u Tvarožné byl opevněn a opatřen četným dělostřelectvem. Spojenecké velení plánovalo obchvat Napoleonova pravého křídla, jímž by protivníka odřízlo od spojení s Vídní. K prvním srážkám došlo brzy ráno 2. prosince, kdy rakouský předvoj generála Kienmayera vytlačil protivníka z Telnice. Francouzi však ztracené postavení brzy získali nazpět a o ves se rozpoutal prudký boj, který rozhodl příchod ruských posil. Krátce poté začaly boje i ve střední části bitevního pole. Ruské kolony sestoupily z prateckého kopce a zaútočily na francouzská postavení v oboře sokolnického zámku. Podél olomoucké silnice pak útočil generál Bagration proti Tvarožné, kterou též nakrátko dobyl.Zatímco spojenecká armáda vysílala do boje další a další oddíly, jádro Napoleonových sil, skryté mlhou v údolí u Jiříkovic, dosud na své nasazení čekalo. Francouzské oddíly v Telnici a Sokolnicích vedly boj na zdrženou, mající za úkol vylákat co nejvíce protivníkových sil z prateckého kopce, což by Napoleonovi umožnilo provést prudký úder a roztrhnout jím spojeneckou frontu. Tento záměr se také vydařil. Spojenecká vojska již z větší části vyklidila pratecké návrší, když Napoleon nařídil sboru maršála Soulta zaútočit proti kopci. Francouzi rychle dosáhli vrcholu kopce, kde se rozpoutal urputný boj o jeho udržení. Rakousko-ruským oddílům, ačkoli bojovaly pod dohledem Kutuzova i Alexandra I., se však nepodařilo Francouze odrazit a po dvouhodinové řeži byly nuceny ustoupit. Nepomohlo ani nasazení ruské gardy, pratecký kopec zůstal v držení Francouzů. Tato skutečnost měla rozhodující vliv na osud bitvy. Spojenecká vojska ze středu fronty ustupovala ke Slavkovu, zatímco jejich spolubojovníci u Sokolnic a Telnice neměli dosud potuchy o vývoji situace. Rusové po prudkém boji dobyli Sokolnice, byl to však jejich poslední úspěch. Z týlu se na ně začaly valit francouzské oddíly, které část ruských jednotek obklíčily v sokolnické oboře, zbývající zatlačily k Telnici. Generál Dochturov, kryt rakouským Kienmayerovým sborem, vyvedl část ruských vojsk po hrázích rybníků, značný počet ruských vojáků zde však upadl do zajetí. Napoleon skutečně dosáhl skvělého vítězství. Spojenecká vojska byla v naprostém rozkladu a chaoticky ustupovala po hodonínské silnici k uherským hranicím. Jedině generál Bagration dokázal svůj sbor vyvést z bitvy sice se ztrátami, avšak organizovaně. Navíc předstíraným ústupem k Vyškovu zmátl Napoleona, jenž nařídil pronásledovat poražené tímto směrem. Ztráty spojenecké armády byly obrovské: 13 000 padlých a raněných a 12 000 zajatých. Francouzi udávají ztráty ve výši asi 9 000 mužů.

Napoleon ve Slavkově - Po bitvě u Slavkova se kounicovský zámek stal na několik dnů sídlem francouzského císaře Napoleona I. Honosná aristokratická rezidence zapůsobila na vítězného vojevůdce tak, že po Slavkovu (Austerlitz) pojmenoval i svou nejslavnější bitvu, ačkoli vlastní střetnutí se odehrávalo několik kilometrů západně od města. Ve slavkovském zámku Napoleon rovněž koncipoval svůj slavný rozkaz armádě začínající slovy: "Vojáci, jsem s vámi spokojen". Dne 4. prosince 1805 se Napoleon setkal u Spáleného mlýna s rakouským císařem Františkem I. a o dva dny později bylo ve společenském sále slavkovského zámku podepsáno příměří mezi Francií a Rakouskem. Za francouzskou stranu je však podepsal nikoli Napoleon, nýbrž maršál Berthier. Sál, v němž bylo příměří uzavřeno, získal později přezdívku historický.O Napoleonově pobytu ve Slavkově koluje mnoho legend, mimo jiné se často zmiňuje údajná Napoleonova postel vystavená v zámecké expozici. Ve skutečnosti však pochází až z poloviny 19. století. Napoleon odjel ze Slavkova 7. prosince 1805, jeho vojáci zde však pobývali až do počátku ledna následujícího roku. Odvrácenou stranou jejich pobytu byly rekvizice, rabování a násilnosti, jimž byli vystaveni místní obyvatelé. Francouzští vojáci rovněž odvezli asi 80 pláten z proslulé kounicovské barokní obrazárny.