Hrad Vícov, též nazývaný Ježův hrad se prvně objevuje v písemných zprávách až v r.1355 v predikátu Henzlína z Vícova. Nebylo to po vsi, neboť se mohl nadále psát po Lešanech, odkud jeho rod pocházel. Přímo se hrad připomíná v r.1379, kdy zboží i s hradem markrabě Jošt zastavil Oldřichovi z Boskovic. Pro hrad to byla osudová událost. Oldřichův syn Jan Ozor z Boskovic se totiž Joštovi vzepřel a vystupoval proti zemskému míru. Proti jeho hradům Boskovice, Vraní hora a Vícov v r.1389 vyrazily trestné výpravy zemské hotovosti a všechny se jim podařilo dobít. Vzpurný Jan, nebo také zdrobněle Ješek, tedy zavinil zkázu hradu. Proto okolní lid jeho jménem hrad začal nazývat. Násilím nazpět nabyté zboží Jošt ihned dal v léno Petrovi z Kravař a Plumlova, který se zřejmě na obléhání aktivně podílel, protože hrad sousedil vedle jeho panství. K obnově poškozeného hradu asi již nedošlo, neboť r.1407 Jan Puška z Kunštátu prodal bratru Heraltovi už jen ves Vícov a díl Stínavy.

Datování keramických zlomků z hradu skutečně odpovídá pokročilejší produkci 14.stol.. Zbytky zdiva hradu využily zúženou šíji velmi dlouhé jazykovité ostrožny nad říčkou Oklukou (Hloučelou) asi 1,5 km jihozápadně od Vícova. Přestože hrad byl překvapivě rozlehlý, zdaleka nezabral celou ostrožnu na níž se nacházelo i prehistorické hradisko. Některé úseky hradiska vymezené prastarými příkopy patrně využilo i hospodářské zázemí hradu. Hrad patří k prvním šlechtickým sídlům, na nichž byl proveden relativně kvalitní archeologický výzkum. Mezi světovými válkami jej provedl J.Blekta a řadou sond odhalil půdorysný rozvrh a získal množství hmotných artefaktů, jejíž datační hodnotu zvyšuje doba existence sídla. Ta činila dobu pouhých 40 let. Před dvojdílnou částí hradu, která byla opevněna kamennými zdmi, se táhne esovitě tvarované, až 190 m dlouhé předhradí jež ještě předělil mělký příkop a val. Původní úvahy, že bylo opevněno jen lehce, a to nějakou dřevěnou stěnou zpochybnil nový nález dvou úseků zdiva na jižním úbočí jeho západní části. Hospodářská stavení byla provedena z lehkých dřevěných konstrukcí. Nálezy ze sondy, která byla na tomto předpolí položena, svědčí také o osídlení v období pozdního bronzu. Je docela možné, že stavitelé hradu takto využili zbytků již dříve opevněné ostrožny.

Rovněž konec opyše je od tohoto dílu odseknut 16 m širokým a 5 m hlubokým, dílem ve skále vylámaným příkopem. I plocha na opyši byla rovněž patrně už v pravěku nějak využita. Příkopem procházela přístupová cesta od vsi Vícov, která se zalomila na jižní úbočí a snad v ohybu dlouhého předpolí vstoupila na jeho plochu. Zděné předhradí ve tvaru lichoběžníka se nacházelo ještě za dalším příčním valem a 18 m širokým a 7 m hlubokým příkopem. Původní průjezd vymezovali silné zdi, což umožňuje představu existence branské věže a téměř jistá věž střežící bránu stála v severovýchodním nároží. Před branou byl zjištěn přes 3 m široký zděný nájezd, na němž spočívalo záhlaví dřevěného mostu. Uvnitř při obvodové hradbě stálo několik zděných hospodářských a provozních budov. Na jihu byly dokonce 2 m hluboké suterény. Hradní jádra odděloval od předhradí až 15 m široký skalnatý příkop a přemostění před branou v čelní zdi dosedalo na zděné patky. Hradba 2-3 m silná uzavírala téměř pravidelný obdélník (25x 53 m) zadního hradu, na jehož západním konci stál věžovitý palác. Svou výškou zřejmě clonil jádro od stoupajícího hřebene, který před ním přetínal mohutný 24 m široký a 10 m hluboký příkop. Jednoprostorový palác byl přepatrován trámovými stropy, zevně i uvnitř omítnut a vybaven kachlovými kamny. Skromněji byly provedeny budovy kolem brány, některé byly vyzděny jen hliněnou maltou. V severovýchodním koutu se nacházela prohlubeň sklepa. V severním stavení byl v původní poloze nalezen půlkruhem završený kamenný portálek. V r.1909 zde ještě bylo zachováno okno se železnou mříží, ale časem bylo zničeno rukou všetečnou, jak napsal tehdy archeolog Fr.Faktor v časopise muzejního spolku v Olomouci. Podél severní strany jádra se dosud táhne dlouhý úsek 4 m široké zdi, snad součást parkánu, jenž mohl pokračovat i před západním průčelím paláce. Mohl to být však jen opěrný taras jenž staticky zajišťoval jádro a nesl dřevěnou ohradu. Uspořádáním hrad připomíná Cornštejn a snad i Nový (Sedlecký) hrad a typologicky zapadá mezi hrady prostřední poloviny 14 století.