Město Slavkov u Brna - vstoupilo do světové historie napoleonskou bitvou a jeho zámek zaujal významné místo v dějinách středoevropského umění svojí stavební hodnotou a uměleckým vypravením.Nynější městské osídlení vzniklo na předělu dávných kupeckých cest vedoucích ve směru od Brna na Bučovice, Hodonín a Vyškov. Původně zeměpanské území bylo na sklonku 12.století věnováno řádu Německých rytířů, který si zde vybudoval opevněnou komendu. Až do konfiskace českým králem Zikmundem Lucemburským ve dvacátých letech 15.století se v ní vystřídalo jedenáct komturů. Svým hospodářským zázemím patřila k nejbohatším statkům řádu v Království českém.Osada, vyrostlá z rozvíjejícího se podhradí, dostala od krále Václava IV.městskou pečeť a znak, který je dnes v České republice nejstarším dochovaným znakovým privilegiem.Tvářnost města poznamenal konec 16. A začátek 17.století. Tehdy byla původní gotická zástavba nahrazena renezančním stavebním slohem, který je ještě patrný u některých domů, zejména na náměstí u portálů a vstupů mázhauzů, klenutých valenou nebo hřebínkovou křížovou klenbou. Téměř jedno století nalézali ve Slavkově útočiště němečtí novokřtěnci, proslulí tzv. habánskou keramikou. Přispěli nemálo k hospodářské prosperitě města a jeho urbanizaci a byli i živým důkazem náboženské tolerance majitelů tehdejšího slavkovského velkostatku.V této době však bylo městské jádro ještě pevně sevřeno pozdně gotickým hradebním systémem se čtyřmi branami a vnitřní osídlení kromě domácího, vesměs českého obyvatelstva, tvořila i četná židovská komunita.

Historie Slavkova
Jak Slavkov ke svému jménu přišel - město vstoupilo do světové historie díky vítězství francouzského císaře Napoleona 1. Bonaparta v grandiózní bitvě tří panovníků svedené dne 2.12.1805 v polích západně od Slavkova. Ve svém rozkaze, který Napoleon citoval následující den z tohoto zámeckého balkónu gardovým jednotkám, označil za místo krvavého střetnutí Austerlitz, což byl tehdejší název Slavkova. Jak tedy tento název vznikl a co má společného s dnešním jménem města? Pravděpodobný základ pro pojmenování Austerlitz se jeví v latinském tvaru "Nova sedes", což značí Nové sídlo. Historikové se domnívají, že vznikl před koncem 12. století, kdy se území dostalo do držení řádu Německých rytířů. Chybným přepisem do češtiny, němčiny a latiny měnil se původní tvar na Novosedeliz (1237), dále Nausedlicz (1322), Neusserlicz (1343), Nausterlitz (1460) a Austerlitz (1611). Posledně vzniklý název se objevuje až do roku 1918 a následně ještě v době německé okupace. Jméno Slavkov se poprvé připomíná v roce 1361 a pak až 1475. Název je odovozen od osobního jména Bohuslav, lidově Slávek. Vztahuje se pravděpodobně na nějaký blízký dvůr patřící stejnojmenné osobě. Z něj se buď z důvodu zániku či začleněním do struktury města přenesl i název Slavkov, takže se v 17. a 18. století vyskytují na zdejším aglomeraci obě jména vedle sebe. Pro rozlišení našeho Slavkova od ostatních Slavkovů v Českých zemích byl přidán po roce 1918 dovětek u Brna.
Slavkovsko v dávné minulosti - Nejstarší hmotné památky připomínající příchod člověka na Slavkovsko pocházejí ze stanice paleolitických lovců mamutů z Křižanovic a jsou datovány 45ti až 25ti tisíci lety před naším letopočtem. Lid tzv. volutové keramiky dokumentují archeologické objevy ze sídlišť v Holubicích, Křenovicích a Rousínově. Poměrně hustě byla tato oblast osídlena v rozmezí let 4500 až 3000 př.n.L, což dokazuje prastará malovaná keramika z Křenovic, Vážan nad Litavou a z Lovčiček. Ze samotného Slavkova pochází ostří rádla z mladší doby kamenné. V bývalé zdejší cihelně byl získán bohatý nálezový materiál lidu zvoncových pohárů (2300 let př.n.L), nalezeny kostrové hroby kultury únětické a doklady o lidu mohylovém (kamenné hroby s popelnicovými nádobami). O křižovatce prastarých kupeckých cest vedoucích Politavím ze Středomoří k Baltu a ze západu na východ svědčí nález depotu osmdesáti bronzových hřiven a poklad římských mincí z období vlády císařů Theodosia EL (408-450 n.l.±)a Julia Maioriana (457-461 n.l.). K archeologickým nálezům keltského a římského osídlení se řadí rozsáhlá pohřebiště z období stěhování národů a stopy slovanského osídlení v katastru města. Z období tzv. mladohradištního se datuje nález pokladu - mincí tzv. obolu mrtvých, kterých bylo téměř čtyřicet nalezeno v rozsáhlém kostrovém pohřebišti. Jednalo se o vesměs denárové ražby raně středověkého uherského státu Štěpána 1 a denáry7 moravské, ražené po roce 1050. Senzací byl nález mince krále Knuta Velikého (1016-1035) pocházející z londýnské mincovny. V 10. a 11. stol bylo již údolí Litavy hustě osídleno. Není tedy zcela vyloučeno, že dle pověsti nazývali Uhři za svého vpádu na Moravu Slavkov Téhérvárem" nebo-íi Bělehradem (Bílým městem), což by svědčilo o existenci pevného sídla z vápna a kamene. To snad bylo za pozdějších válek zničeno a nahrazeno novým sídlem (Novosedlice), vzniklým kolonizací tohoto území řádem Německých rytířů. Těm původně zeměpanské území přidělil markrabí Vladislav I. Jindřich do užívání koncem 90. let 12. stol. Řád zde postupně vybudoval jednu z ekonomicky nejvíce prosperujících komend na Moravě. Mezi řádovými statky se osada připomíná v listině vydané králem Václavem I r. 1237. Slavkovská komenda plnila funkci hradu, kláštera i hospodářské jednotky.
Město ve středověku - V podhradí se na křižovatce dávných kupeckých cest začala rozrůstat poddanská osada, která dala základ ulicovému půdorysu Slavkova. K českým usedlíkům postupně přibývali také Židé, kteří si jihozápadně komendy zbudovali vlastní gheto. Spojením křesťanské a židovské obce byl dán podnět ke vzniku silné hospodářské aglomerace povýšené králem Václavem IV. roku 1416 na město. To bylo obehnáno pevným hradebním systémem se čtyřmi branami. Jeho centrum se pravděpodobně nacházelo v místech, kde nyní stojíme. Jednalo se o severozápadní část osnovy raně gotické městské lokace, zasypané později při zřizování zámeckého parteru. Její význam byl umocněn existencí gotického kostela sv. Jakuba Většího, připomínaného již v roce 1322 a dále přiléhající samostatnou městskou věží, jenž plnila společnou funkci zvonice a hlásky. Chrám měl v 17. stol 5 oltářů a na obecní věži visely 3 zvony. V 18. stol. však již byly obě stavby velmi sešlé. Farní kostel se v červenci 1757 z části sesul, a proto byl uzavřen. Před výstavbou jižního parteru pak došlo k jeho zboření. Zvony na věži několikrát pukly nebo se při požáru roztavily a musely být znovu přelity. Samotná věž vyhořela r. 1762, byla zbořena roku 1770. Zvony byly zavěšeny na tzv. Hodinové bráně, která k tomu byla upravena. Vybudováním jižní části zámeckého parteru zanikl i původní historický střed města a jeho funkci převzalo dnešní náměstí Františka Palackého. Spolu s kostelem a hláskou zanikl současně i městský hřbitov.
Ulice Fügnerova, dříve Stanovská - Stojíme v místech, kde ve středověku začínalo hlavní slavkovské náměstí. Asi 10 až 15 metrů napravo vrat do zámeckých kazemat stál uvnitř parku gotický kostel sv. Jakuba Většího a 20 kroků od něj cca 40ti metrová městská věž. Jak již bylo uvedeno padly obě stavby za oběť rozšiřování zámeckého parku. Jejich základy se spolu s jinými stavbami a s nejstarším městským hřbitovem nacházejí dnes pod 10 m navážkou zámecké zahrady. Původní fara náležela od 13. století řádu Německých rytířů a byla osazována jeho kněžími. I po ztrátě komendy ji řád držel až do roku 1460. Stávala poblíž místa, kde je dnes dům č.p. 109. Doposud se tu říká "na Staré faře", protože po zboření původní budovy roku 1770 sídlil slavkovský farář v tomto domě. Kolem fary se nacházely další výstavní měšťanské a Šlechtické domy. Svědčí o tom například zmínka z roku 1566 o vlastnictví domu vedle fary sestrou vážanského faráře, která jej prodala roku ] 584 Fridrichu Březnickému z Náchoda a na Dunajovicích za 66 zl. Jiný dům, ležící vedle fary, byl prodán roku 1572 za 200 zl. Při farním kostele se nacházela rovněž škola. Prvním rektorem byl jakýsi Mikuláš, připomínaný roku 1409. Stará školní budova stála v místech domu č.p. 107. Od 2. poloviny 18. stol. v ní vyučovali luteránští lektoři a to až do roku 1622. Protože zdejší školu navštěvovali i děti z okolních obcí, nechala vrchnost místnosti rozšířit. Stalo se tak roku 1781. Roku 1832 byla upravena ve vedlejším vrchnostenském domě č.p. 108 další učebna a později byla ve městě zřízena ještě jedna školní třída. Roku 1859 pak město požádalo o zřízení samostatné čtyřtřídní školy. ' Pamětní deska na domě č.p. 112 připomíná zdejšího rodáka PhDr. Františka Koláčka (* 9.10.1851, +8.12.1913), c.k. dvorního rady a řádného profesora matematické fyziky na pražské univerzitě, rytíře řádu Železné koruny, řádného člena České akademie věd, Královské české společnosti nauk a čestného člena Jednoty českých matematiků a fyziků. Vedle 3 knih vydal z oboru teoretické fyziky téměř sto původních odborných pojednání. Po tomto slavném slavkovském rodáku byla nazvána i tato ulice, původně pojmenovaná "Zahradní".
Brněnská ulice - Brněnská ulice vznikla v místech bývalé kupecké cesty, která šla Politavím od Středomoří k Baltu. Tvořila jakýsi předěl mezi židovskou obcí, vzniklou v její jižní části a křesťanským obyvatelstvem, usazeným v podhradí kolem kostela sv. Jakuba Většího. Že byla v severní části obývána slavkovskými patricii, dokládá částečně zachovaný, původně renesanční rohový dům, v jehož portálu je dosud vytesán letopočet 1609. O starobylosti budovy svědčí rovněž kamenné krakorce v podstřeší. Jedním z posledních uživatelů byl řezník Matocha, podle něhož byl dům nazván. Za pozornost stojí také starý patník s otvorem, do něhož se v noci vkládala kláda, aby se zamezilo průjezdu povozů městskými ulicemi. Závora mohla rovněž posloužit i k oddělení křesťanské a židovské čtvrti. Slavkov býval poddanským zemědělským městečkem, v jehož okolí se až do 80. let minulého století dařilo vinné révě. Odbyt vína pak zajišťovaly měšťanské nálevny, kterých bylo v době největšího rozkvětu města kolem dvaceti. Nyní stojíme před bývalou restaurací "U Dohnalů". První zmínka o tomto zájezdním hostinci, nacházejícím se těsně za Brněnskou městskou bránou, je již ze 16. století. V průběhu času prošla mnoha proměnami, takže její dnešní podobaje až z konce 19. století. Hostinec byl navštěvován slavkovskou společenskou smetánkou a to pro svoji vyhlášenou kuchyní a čepovaný Prazdroj. Součástí restaurace byly kuželna a dobrý- sklep, který se částečně dochoval až do dnešních dnů. Příjemné posezení poskytovala přilehlá zahrada. Název dostala restaurace po hostinském Dohnalovi, který v ní začátkem tohoto století naléval dobré víno. Jeho nástupci je také pěstovali buď ve slavkovských vinohradech, nebo je dováželi z okolí Měnína. Rodinným domem se stala až v roce 1952, kdy došlo ke zbourání hospodářských budov a kuželny a k některým dalším stavebním úpravám. V místech, kde tato ulice vybíhá ke špitálce, stávala jedna ze 4 městských bran, pojmenovaná jako "Brněnská", neboť od ní směřovala cesta k městu Brnu. Vznikla pravděpodobně v 15. století a zbořena byla v roce 1840. Části hradebního systému je možné vidět ještě v ulici Kollárově.
Městský hřbitov - který byl jedním ze dvou křesťanských pohřebišť, nacházejících se na území Slavkova. Původně byli zemřelí pohřbíváni kolem kostela sv. Jakuba Většího. Když se již nedostávalo místa a kostel sám byl značně sešlý, nechalo město zbudovat na předměstí špitálka nové pohřebiště. Stalo se tak roku 1659. Až do dnešních dnů zde bylo pochováno na 18.000 osob. Vstupní brána hřbitova je jeden z mála dochovaných klasicistních portálů. Litinový kříž po její straně je prací blanenských salmovských železáren a pochází z roku 1855.
Koláčkovo náměstí před synagogou - Židovská komunita se ve Slavkově písemně připomíná již v první polovině 13. století, kdy hledala právní naučení ve španělské Barceloně. Výrazně se posílila v 15. stol. po vyhnání Židů z Brna. Gheto bylo k městu Slavkovu politicky připojeno až roku 1919. Před třicetiletou válkou měla obec 65 domů. Po válečných událostech v 17. a 18. stol. jejich počet poklesl na 32, se zhruba stovkou obyvatel. Tento stav se dochoval až do našeho století. V čele židovské správy stál představený, 2 radní a přísedící.Židé vlastnili ve městě lázeň (do roku 1880), nemocnici (dům č.p. 56), školu (č. 46), radnici (č. 21) a synagogu. Ta byla obnovena na starších základech ze 16. stol. roku 1858. Zřízení obecního domu připomíná pamětní deska z roku 1816. Židovská komunita provozovala ve městě obchod se solí a s kořalkou. Na dávkách odváděli Židé do zámku určité množství slanečků, hřebíčku, pepře a zázvoru. Mezi jejich finanční povinnosti patřilo přispívat i na opravu městských hradeb. Obec vlastnila v průběhu věků celkem tři hřbitovy, z nichž poslední je z roku 1860 ve vinohradech pod kopcem Urbanem. Pohřbívat se zde přestalo roku 1939. Po II. světové válce se do města vrátilo pouze osm příslušníků židovské obce.
Městské opevnění - Městský hradební systém vznikal ve 14. a 15. stol. Opevnění bylo tvořeno jednoduchou kamennou zdí o výšce cca 7 metrů, doplněné ochozem se štěrbinovými střílnami, opatřenými vertikálně otočným špalíkem se štěrbinou umožňující protažení hlavně hákovnice. V rozích opevnění byly bašty, částečně pobořené již začátkem 18. stol.Do měst vedly čtyři brány, ve směru východ, západ, sever a jih. Součástí opevnění byl příkop a dva rybníky na Litavě. Nyní stojíme v místech bývalé Hodinové brány, zbořené roku 1903. V minulosti se jí říkalo Rybníčka, Lázná, Vodní či Dolní. Hodinovou byla nazvána podle na ní umístěných hodin. Při zboření městské věže byla upravena dočasně pro tři zvony. Bránu chránila menší bašta, rovněž začátkem 18. stol. pobořená. V roce 1783 obec prodávala 5 chaloupek při branách, přičemž před Hodinovou bránou se jednalo o dvě stavení. Směrem na jih bývalo předměstí tvořené ulicí Lázeňskou, zvanou též Žabobřeská. Palackého náměstí, nazvané v roce 1898 podle historiografa Františka Palackého, je jedním ze dvou rynků, které se ve Slavkově připomínají. Vznikl v místě křížení dálkových cest jako obecní tržiště. Jeho význam vzrostl při zrušení centrálního náměstí v době výstavby jižního parteru zámku v 70. letech 18. stol. Původně dřevěná městská zástavba, v období gotiky z hrázděného zdiva, byla nahrazena koncem 36. a začátkem 17. stol. renesančními kamennými domy s mohutnými mázhausy. Z tohoto období se kromě dispozičního řešení objektů s dolní síní, kde majitel provozoval řemeslo, obchod a nálev vína, dochovaly pouze kamenné portály a v muzejním lapidáriu fragmenty okenních ostění.Jedno z mála dochovaných domovních znamení představuje na domě č.p. 79 černého psa. Jedná se rovněž o objekt starobylého hostince majícího v podzemí dosud zachované podzemní sklepy.Dům č.p. 73 stojí na místě, kde měla na počátku 17. století vzniknout jedna z největších manufaktur v habsburské monarchii na výrobu barevné punčochové příze, punčoch a mlynářských pláten. Podnět k tomu dal italský kupec Dominik Donadoni, který chtěl z domácích surovin vyrobit tyto produkty jako náhradu za drahý import z Holandska. Výrobu měli zajistit rodili Švýcaři, znalí technologie, kteří se v počtu několika rodin nastěhovali do Slavkova. Maxmilián z Kounic počítal, že by manufaktura mohla zaměstnávat až 15 tisíc místních dělníků. Pokusy však nedopadly úspěšně, a tak ze záměru již začátkem 20. let 18. století zcela sešlo. Část Švýcarů se vrátila domů, část zůstala ve Slavkově natrvalo.Dům č.p. 87 měl ve dvoře stáje pro koně hulánů. Sousední dům koupila obec v roce 1750 za 850 zl. a nechala je upravit jako kasárenskou budovy. Posádka, jak bylo uvedeno, odešla v roce 1888.Panský dům, dnes č.p. 89, patří mezi nejstarší budovy města. Připomíná se již roku 1570, kdy patřil měšťanu Faytle Šenkopoví. Býval v něm pivovar, který téhož roku město odkoupilo za 1100 zl., včetně technologických zařízení jako pánve, míšní kádě a pivovarské kadečky. Od obce získala dům s pivovarem roku 1660 vrchnost, jenž za to městu povolila pálit bezplatně ve dvou kotlech a volně prodávat kořalku. Dnešní podoba domu pochází v jádře ze 16. století. Sídlilo zde vojenské velitelství, od nepaměti notářství a až do dvacátých let našeho století kanceláře velkostatku.Protější rohový dům, kde dnes sídlí Česká spořitelna, se nazýval "U černého orla" a býval zde v minulosti hostinec. Na klenáku nad vjezdem jsou vytesány dvě ryby křížem přes sebe a letopočet 1600. iniciály "L" a "B" jsou patrně monogramem měšťana, kterému dům v 17. století patřil.Sousední objekt, dům č.p. 124, je další z nemovitostí, budovanou v období renesance. Podle erbu v kartuši nad vjezdem (pták s květinou v zobáku), mohl patřit některému členu vladycké rodiny Slavíkovských ze Slavíkovic. Letopočet 1597 určuje dobu jeho vzniku.Společenský dům, zvaný také "Bonapart", stojí v místech, kde původně stávaly domy dva. V jednom byla koncem minulého století zřízena Záložna, druhý, rohový, sloužil jako hostinec "U tří švábů". Na počátku 20. století došlo ke zrušení obou objektů a k výstavbě nové budovy, označované jako "Spořitelna". Mimo tohoto peněžního ústavu zde byla restaurace, dva sály, maskéma, jeviště, dva byty, galerie pro 40 osob a v přízemí do ulice 4 obchody. Restaurace měla okna do náměstí a byla navštěvována slavkovskou smetánkou. V separátním salonku bylo možné hrát v uzavřené společnosti různé karetní hry. V sálech se konávala divadelní představení ochotnických a divadelních společností. Široká veřejnost se tu rovněž zúčastňovala plesů, bálů a jiných kulturních a společenských programů. V 60. letech byla budova interiérově upravována a dostala název "Restaurace Bonapart".V současné době patři městu Slavkovu a její restaurační část je soukromým nájemcem nove adaptována.Na rohu, kde je dnes vchod do Společenského domu, stávala v minulosti socha sv. Jana Nepomuckého, obíibeného světce Kouniců. Po přestavbě této budovy měla být umístěna do boční niky, jenž však byla nesprávně vyprojektovaná. Proto byla socha přesunuta pod vstupní rampu do zámku. Skulptura pochází z počátku 1 8. století.Dům. naproti, č.p. 66, býval kdysi hostincem "U slunce". Vedlejší budova je starým patricijským domem v jádře ze 16- století. V minulém století sloužila jako budova okresního soudu.Mezi nejstarší stavební památky města patří slavkovská radnice. K její výstavbě došlo na sklonku 16. století, jak o tom svědčí letopočet 158! na zazděném bočním portálku a rok 3592 nad vlastním vstupem do budovy. Novostavba byla dokončena za purkmistrů Alexandra Bradavičky a Petra Pekaře. Stavebné byla upravována v 70, letech 19, století a ve století dvacátém.Uvnitř budovy bývala napravo od vchodu městská strážnice (tzv. Vachcimra), vlevo pak výčep. V prvním poschodí se nacházela městská šatlava, jejíž zamřížovaná okénka jsou viditelná v boční ulici. Zepředu a z boku radnice stály až do konce minulého století kupecké krámy.Na vížce byly od r. 1903 do roka 1906 pověšeny zvony ze zbořené Hodinové brány.Město má nejstarší zachované znakové privilegium v Českých zemích. Udělí! mu je král Václav ÍV. dne 1. července L.P.1416. Městský znak na španělském štítě představuje svojí znakovou symbolikou poddanost města českému panovníkovi Heraldikové vidí ve znakových figurách vratislavskou orlici v prvním poli. ve druhém poli pak orlici moravskou a ve spodní polovině znaku českého Iva.Práva pečetit červeným voskem se Slavkovu dostalo v roce 1566 od císaře Maxmiliána II. V čele města stál nejprve fojt fod roku 1422 dědičně}, později purkmistr, rychtář, dva radní a čtyři členové \ýboru. Na radnici bývala šatlava a do roku 1912 městský archiv.Hrdelní právo bylo Slavkovu udělenojiž roku 1288 králem Václavem 11. a souviselo s pravomocemi zdejší komendy řádu Německých rytířů, Město provozovalo mýto, volně prodávalo kořalku, mělo vinný šenk, obchod se solí, patřila mu lázeň, pivovar a i nějaké polnosti. Již ve středověku obdrželo právo pořádat Čtyři trhy ročně,Boční Bučovická ulice se dříve nazývala Panská. Na jejím konci stávala Bučovická brána, zbořená v roce 1861. Před branou se nacházelo stejnojmenné předměstí. Jak již název ulice vypovídá, zakupovala se v ní v předbělohorském období drobná šlechta.Podle gruntovních knih zde mě] i své domy například Přepyští z Rycbmburka, Kokorští z Kokor, Ráječtí z Mírová, páni z Bubna, Morkovští ze Zástřiz! a Kraličtí z Kralic.V této ulici, nebo na jejím předměstí, byli usedli tzv. toufaři, výrobci známé habánske keramiky.V době náboženské reformace v 16. století je na své panství pozvali českobratrští Kounicové. Jednalo se o stoupence německé, tyrolské a švýcarské reformace, snažící se o obnovu apoštolského a prvokřesťanského náboženského a majetkového společenství. Ti si zde vybudovali společné domy na způsob kasáren (tzv. Haushaben), kde žili a provozovali své živnosti. Jejich keramika patřila mezi luxusní zboží. Výrobky měly většinou slonovinově bílou a modrou barvu a jejich hrdla nesla okraj obroubený cínem. Moravu, a tím i Slavkov, museli novokřtěncí opustit po roce 1622. Budovu dnešní pošty nechali postavit slavkovští měšťané pro školní účely z materiálu tehdy zbořené Bučovické brány. Byla zbudována na místě obecního domu č.p. 3 v letech 1861-1862. Náklady činily 35.204 zl. Vyučování pro 415 dětí v ní začalo v roce 1863. Obecnou (národní) čtyřtřídní školou se stala v roce 1869. Roku 1872 byla otevřena jedna třída chlapecké měšťanské školy, přičemž dívčí měšťanská škola vznikla až v roce 1905.Na mohutném soklu před kostelem je socha sv. Floriána. Jedná se o zdařilou barokní skulpturu z 18. století, jenž stupňuje spolu s litinovým křížem výtvarný účin prostranství před chrámovou lodí.
Kaple svatého Urbana - stojí na kopci (362 m n. m.) severně od Slavkova. Jeho svahy až do 80. let 19. století pokrývaly vinohrady. Kaple je zasvěcena papeži sv. Urbanovi, patronu vinařů, sadařů a zahradníků. Objekt centrálního půdorysu, orientovaný severojižním směrem, má tvar rovnoramenného kříže, jehož střed je zaklenut kopulí. Nad kněžištěm se vypíná čtyřboká věž.V nadační listině stojí, že kaple byla postavena v roce 1712 podle projektů Domenica Martinelliho. V roce 1784 byla za josefínských reforem uzavřena. Francouzští vojáci bitvy u Slavkova kapli využili jako strážnici pro pozorování postupu spojenecké rusko-rakouské armády táhnoucí od Olomouce k Brnu. Objekt také sloužil jako skladiště a stáje. Odtud byla 28. 11. 1805 vypálena varovná dělová rána zvěstující slavkovské posádce nepřátelský postup k Brnu a na Bučovice. Za pobytu Francouzů byl objekt poškozen a v roce 1816 zbořen. Nová kaple na starých základech byla z dotací občanů postavena v letech 1858 až 1861.Z kaple svatého Urbana pochází nejstarší veduta Slavkova z 1. poloviny 18. století. Nyní se restaurovaný obraz nachází v zámku.