Čas dává, čas bere. Takto by se dal charakterizovat osud slavného zámku v Pohořílkách. Kdo by chtěl oponovat, že o tomto zámku nikdy neslyšel, měl by pravdu. Zámek v Pohořílkách zanikl již kolem roku 1756. Do té doby to však byla výstavná budova, která přečkala-li by do současnosti, patřila by mezi unikáty.

Zámek vznikl někdy po roce 1564 přestavbou staré gotické tvrze na jednopatrovou renesanční budovu na kruhovém půdoryse (o průměru cca 45m) s věžovitou vstupní bránou do kruhového nádvoří. Na straně dvora měl objekt zámku přízemní arkádu lemující celý obvod dvora, v prvním poschodí pak dřevěnou pavlač, z níž vedly vchody do jednotlivých místností.

Podobu bývalého renesančního zámku v Pohořílkách zachytil roku 1817 malíř František Kletenský, podle dnes již nezvěstného akvarelu z roku 1621.

Zámek však přestává plnit svou dosavadní funkci, postupně chátrá, až je pro svůj neutěšený stav roku 1756, na příkaz hejtmana fulneckého panství Tietze, zbořen a na jeho místě postaven nový vrchnostenský dvůr. I ten byl později rozparcelován a z větší části pobořen a nahrazen mladšími stavbami.

Vrchnostenský dvůr s tvrzí stával v místech objektů dnešního zemědělského statku. Z bývalého zámku se do současnosti zachoval podle pamětníků pouze kamenný klenutý sklep s cihlovou dlažbou (dnes necitlivě přestavěný) a několik fragmentů silné kamenné zdi, snad pozůstatek původního ohrazení dvora. Sklep má rozměry 19 x 5 m a výšku 3m. Pět dochovaných světlíků ukazuje na šířku zdiva bezmála tří metrů.

zdroj: Jan P. Štěpánek, Šlěchtická sídla na Novojičínsku, J. Tichánek, 2003, 26.4. 2006