Pojbuky, prvotní tvar Pobibuky, tj. vesnice pobibuků – lidé, kteří poráží buky.

V roce 1395 bylo ve vesnici vladycké sídlo, na němž seděl roku 1398 Václav a roku 1409 Hanuž z Podbuk. Tento muž daroval pět lánů polí kostelu ve Zhoři. Roku 1528 příslušela ves k Pacovu a v druhé polovině 16. století byla připojena k panství Mladovožickému. Roku 1654 tu bylo 10 usedlých, 2 nově usazeni a 1 chalupník.

V roce 1890 bylo ve vsi 33 domů , 276 obyvatel českých. V roce 1910 byla osada Pojbuky, středisko stejnomené politické obce, k níž patřily také osady Zadní Střítež, Františkov, Radostovice, Zadní Lomná, Zahořany a Blatnice. Obec Pojbuky se v té době nacházela v politickém okrese Táborském a v soudním okrese Mladovožickém . Celá politická obec zaujímala rozlohu 18,005931 m/ 2 a obsahovala 152 domů, v nichž žilo dne 31.12.1910 dohromady 1110 obyvatel. Samotná obec pojbuky měla 38 domů s 311 obyvateli, vesměs české národnosti. Podle vyznání náboženského 308 katolíků a 3 židé, podle pohlaví 149 mužů a 162 žen.