V latinsky psaných pramenech je Velká Bystřice jmenována Bystricz (1275) či Bistricz major (1336), v českých zápisech se uvádí jako Bystřice (1446), Hrubá Bystřice (1839) či Velká Bystřice (1893), německy byla nazývána Fistricz (1524) a Gross Wisternicz (1939).

První zpráva o Velké Bystřici je z r. 1275, dlouhou dobu se o ní dělila celá řada majitelů. V r. 1381 se zde připomíná tvrz, na městečko byla povýšena kolem r. 1500. V rukou světských majitelů byla až do r. 1589, kdy celé velkobystřické panství bylo prodáno olomoucké kapitule, jež byla vrchností Velké Bystřice až do r. 1848. Poté se stala trvale obcí olomouckého okresu.

Na žádost majitele Velké Bystřice Jana z Kunovic udělil král Vladislav Jagellonský tomuto městečku listinou z 12.dubna 1502 vlastní peče» a právo pečetit zeleným voskem.

Zmíněnou tvrz přestavěli majitelé v 15. stol. na zámek, který později přestal být celoročně obývaným sídlem a byl proto do jeho prostor umístěn pivovar. Lahodný mok "Velkobystřického piva" se rozvážel do širokého okolí až do r. 1944, kdy byl pivovar zrušen. Budova zámku pak chátrala a sloužila všemožným dočasným účelům.

Přes nemalé potíže byl objekt uchráněn demolice a po etapách přebudován na +++ Hotel Zámek, který slouží svým účelům a poskytuje soustavně ty nejlepší služby domácím i zahraničním hostům. V obci byly od pradávna 4 mlýny, 2 pily, olejna, octárna, cihelna, zmíněný pivovar, slévárna i cukrovar a mnoho živností a obchodů.

Před 2. světovou válkou byla Velká Bystřice hraniční českou obcí se sousedícími Sudety (Mariánské Údolí a Mrsklesy).

Od druhé poloviny 19.stol. se v městečku čile roziřovala místní kultura : čtenářský spolek Lidumil, pěvecká sdružení, dělnická beseda, tělovýchovné jednoty SOKOL, OREL, ochotnické divadlo, hasiči a mnohé další pak vznikly na počátku 20.století.