Poprvé připomínána v roce 1278, kdy odtud byly brány desátky. Název obce souvisí s jejím majitelem ; původně nazývána Slovekj - Slovekova ves. Ve 14. století patřila klášteru křižovníků v Praze na Zderaze. Po husitských válkách v držení drobné šlechty a královské komory. Na počátku 16. století místní obyvatelé odváděli dávky (daně) na brandýské komorní panství. Od poloviny 16. století je Sloveč součástí králové-městeckého panství a poté i dymokurského.Ve středu obce stojí kostel zasvěcený svatému Martinu. Kostel spravovali ve 14. století křižovníci. Během staletí zpustl. 
V roce 1711 byl postaven nový se dřevěnou zvonicí, ale i ten byl zbořen v roce 1772. Nynější stavba byla dokončena v roce 1886. Na věži jsou hodiny s ciferníkem natočeným směrem k poli, aby lidé, kteří pracovali na poli na něj dobře viděli. Ve věži jsou dva zvony. První je z roku 1553 a váží 4 q, druhý z roku 1564 a váží 6 q. Třetí „umíráček" byl rozbit za druhé světové války na zbraně. Kolem kostela leží hřbitov.Před kostelem stojí socha Panny Marie s Jezulátkem z roku 1875 z dílny pana Kofránka z Vojic. Socha ukřižovaného Krista pod kaštanovou klenbou je z roku 1857 od F. Stýbla.Škola ve Slovči byla založena kolem roku 1770. Dnešní jednopatrová budova byla postavena v roce 1902. Přestala sloužit k vyučování v roce 1980 pro nedostatek dětí. Dnes je zde mateřská škola, obecní knihovna, prodejna potravin a v zadní části veřejná kuchyně. Vedle školy stojí pomník věnovaný padlým v 1. světové válce. Jsou tam vytesána jména občanů, kteří padli v této nelehké době. Pomník byl odhalen v roce 1921 a je na něm umístěna deska „Slovečským legionářům, kteří bojovali v 1. světové válce“. Ve Slovči se drží pouť na Boží Tělo, druhá pouť je 12. září na jméno Panny Marie a další je posvícení 11. listopadu na svatého Martina. V blízkosti obce směrem na Kamilov je Nový Dvůr, který dříve patřil k panství dymokurskému. Okolních rybníků zde bylo hned několik např.: Čekanka, Kobližek, Otypka, Ocásek atd. Nejen o ně se podle pověsti staral vodník. Bylo ho možné spatřit v pravé poledne, kdy běhával po hladině rybníka Starý, proměněný jednou v býka, podruhé na sebe vzal podobu staré ženy, jindy naopak třeba nádherné dívky.