Karlštejn je nejvýznamnějším českým hradem i jedním ze symbolů českého království. V roce 1348 ho nechal vybudovat ve třech výškových úrovních český král a císař Svaté říše římské Karl IV. Nejnižší stupeň zaujímaly světské prostory obývané císařem, jeho manželkou a družinou, představující obec pozemšťanů. Na druhém stupni byl postaven kostel Panny Marie a s ním úzkou chodbou spojená soukromá kaple Karla IV., zasvěcená jeho patronce sv. Kateřině, které symbolizovaly místo očištění. Nejvýše se tyčila hranolová věž s nejsvětější sakrální prostorou hradu - kaplí sv. Kříže, znázorňující nebeský Jeruzalém. Hrad měl být původně místem odpočinku jeho zakladatele, ale v průběhu stavby, jež trvala přes sedm let, se idea jeho využití měnila. Hrad se stal místem uložení českých a říšských korunovačních klenotů a vzácných ostatků svatých. Za Karla IV. byl především reprezentativním sídlem, vzdáleným jeden den jízdy koňmo z hlavního města Prahy, kde se scházeli představitelé evropské politické elity.

Během husitských válek se Karlštejn stal cílem útočících husitů. Roku 1422 hradní opevnění potvrdilo svou kvalitu, když bylo marně obléháno. Na konci 15. století byly provedeny pozdně gotické úpravy, kdy byla přestavbou kostelní věže pozměněna silueta hradu. V době rudolfinské v letech 1578 - 1597 došlo k rozsáhlým opravám a přestavbám v renesančním slohu. V roce 1625 zrušil císař Ferdinand II. statut Karlštejna a proměnil hrad i jeho panství ve věnný statek českých královen, který pak císařovna Marie Terezie darovala Ústavu šlechtičen. Ten na hrad umístil hospodářskou správu panství. Teprve koncem 18. století byl doceněn historický význam Karlštejna. Bylo rozhodnuto o puristické regotizaci hradu, která byla zahájena v roce 1887 pod dohledem architekta Josefa Mockera. Některé hradní stavby byly tehdy strženy, jiné nově postaveny, hrad získal svou nynější podobu a roku 1910 byl zpřístupněn veřejnosti.

Hradu dominuje hranolová Velká věž s kaplí sv. Kříže, vysvěcenou na jaře roku 1357, nejnákladnějším a nejreprezentativnějším prostorem hradu. Klenby zdobí polodrahokamy ve tvaru křížů a unikátní soubor sto dvaceti devíti deskových obrazů, převážně od Mistra Theodorika, představující ideální nebo přibližné podobizny světců, svatých papežů i biskupů, svatých vládců a církevních učitelů. Nad oltářem je výklenek uzavřený zlacenou mříží, v němž byly uloženy říšské korunovační insignie i relikvie. Klenba znázorňuje hvězdnou oblohu s měsícem, sluncem a pěti tehdy známými planetami.

Hrad je mimochodem unikátní ještě jednou zvláštností. Vyskytuje se tu, v porovnání se všemi ostatními hrady v Evropě, největší množství strašidel. Zjevuje se tu například duch ovčáka s beranem, dvanáct bílých paní, valící se ohnivé sudy a přízrak rytíře na koni - snad samotného Karla IV.