Sedlnice patří mezi nejstarší obce na Příborsku. Již více než sedm století uplynulo od prvních písemných záznamů názvu potoka "ab aqua Zedelniz" v roce 1267 a názvu vsi "media villa Sedlicz" v roce 1359. Základ slova "seki" - "sídlo" je staroslovanského původu a potvrzuje, že tady žili Slované. Osada zde byla zřejmě už dávno před těmito letopočty, jak napovídají místní pozdější nálezy dvou kamenných sekeromlatů z mladší doby kamenné a část čelisti (zuby) pravěkého koně.
Ve 12.-14. století dochází k rozsáhlé kolonizaci. Za vlády Přemyslovců k ní přispívají i hrabata Huckeswagenů z Porýní a olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku. Dochází k osidlování Slezska i severovýchodní Moravy. Vznikla mnohá biskupská léna. Pod hukvaldské panství patřila i Sedlnice Manská. Na otázku, proč čeští panovníci zvali do pohraničí svého státu cizí osadníky, je snadná odpověď. Po ničivých nájezdech Tatarů v r. 1241 a nomádských kmenů z Uher v r. 1253 došlo k velkému úbytku obyvatel. Přemyslovci měli zájem o novou zemědělskou půdu, o vyšší výnosy. K tomu potřebovali pracovní síly. Tehdy, za tzv. velké německé kolonizace, přišli na Kravařsko (i do Sedlnic) němečtí vesničané.

Sedlnice byly původně dvě správně samostatné obce:
Manská Sedlnice se nacházela na východním břehu Sedlničky. Časem byla změněna na biskupské léno a dávána v manství.
Dědičná Sedlnice na západním břehu řeky zůstávala v majetku jednoho rodu, dědila se. V roce 1863 byly Dědičná i Manská Sedlnice sloučeny v jednu politickou obec.