Obec Luboměř společně se sousedním Spálovem – byla prvně jmenována ke dni 30. listopadu 1394 u příležitosti udělení městského práva Potštátu, pod nějž tehdy obec Luboměř náležela. Je velmi pravděpodobné, že obec existovala již řadu let před uvedeným rokem 1394, nicméně nemáme pro toto tvrzení žádné písemné důkazy. Poněvadž ale obec náležela k potštátskému panství (a Potštát byl založen dle písemných záznamů již mezi léty 1318-1322) je docela možné, že i obec Luboměř společně se Spálovem vznikly už několik desetiletí před oficiálně zmiňovaným datem.

Jiná důležité listina, datovaná rokem 1408, se týká změny majitelů potštátského panství, když novým majitelem se stává Tas z Prusinovic namísto Bočka z Kunštátu. Připomeňme jen, že se jednalo o příbuzného pozdějšího českého krále Jiříka z Poděbrad. Opět je zde zmínka mimo jiné o naší obci – uvádí ve vsi kostel a faru.

Je nutné podotknout, že léta 1394 až 1408 zachycují období vlády Václava IV., syna císaře Karla IV. Stojíme na samotném prahu husitských bouří, které přinesly řadu změn do života společnosti nejen v samotných Čechách, ale i na Moravě a ve Slezsku. Od roku 1418 se pak v držení panství vystřídalo hned několik synů Tase z Prusinovic.

Významným mezníkem v dalším vývoji celého panství i naší obce se stal rok 1535, kdy po smrti tehdejšího majitele Jetřicha Podstatského z Prusinovic došlo k rozdělení rodové držby mezi synem Mladotou a jeho bratrem Václavem. Mladota si jako sídlo zvolil Spálov a nechal zde pravděpodobně vybudovat tvrz, která je zakreslená i na Komenského mapě z roku 1627.

Zdá se, že nové náboženství našlo v 16. století u větší části obyvatel Luboměře přece jen kladnou odezvu. Ve staré farní kronice čteme, že okolo 1560 sloužil luboměřský kostel jako modlitebna pro nekatolíky.

Jan Bernard Podstatský z Prusinovic prodává v roce 1619 nejen tvrz, ale i celé panství německé evangeličce, hraběnce Kristýně z Rogendorfu za 31 000 moravských zlatých. Dochází tak k definitivnímu odtržení Spálova i Luboměře od zbytku potštátského panství. Mezi spálovské zboží pak od té doby náleží i ves Luboměř, německý Barnov (dnes již neexistující) a od roku 1705 pak Schertzdorf (dnešní Heltinov). Byl to právě Karel Ferdinand Schertz, který se ujal role zakladatele nové osady, pojmenované na jeho počest. Zmíněný šlechtic byl též kromě spálovského panství majitelem lenního statku Deštné na Opavsku. Na svou dobu patřil mezi velmi vzdělané osobnosti, psal básně (např. na oslavu sv. Jana Nepomuckého) a latinsky napsal i několik právnických knih. Ve spálovském zámku také založil bohatou knihovnu.

Zbývá doplnit, že po skončení třicetileté války bylo pak obyvatelstvo spálovského panství rekatolizováno a spálovští a luboměřští farníci chodívali na poutě nejen ke Staré Vodě, ale až na Svatý Kopeček u Olomouce.

O další historii a pamětihodnostech obce už jen telegraficky:

• v letech 1680-1747 probíhaly na Spálovsku selské nepokoje, do nichž se významnou měrou zapojili také sedláci z Luboměře,

• až do roku 1778 stával v Luboměři dřevěný kostel v místech, kde je v současné době hřbitov (konkrétně heltinovské hroby). Teprve v letech 1775-1777 byl o kousek dále vystavěn zděný chrám tak, jak jej známe v dnešní podobě. Traduje se, že luboměřský kostel měl stát v místech, kde se dnes nachází hasičská zbrojnice a obchod – č.p. 30 a 31 (tzv. „Ševcův kopeček),

• z roku 1788 je známa také první zmínka o škole v obci, a to prozatím v pronajaté budově. Vlastní budovu dostala škola až v roce 1838, ve které se udržela do roku 1977. Poté byla budova využívána do roku 1992 jako mateřská škola a dnes je zde obecní knihovna a sídlo obecního úřadu,

• po roce 1848 (v souvislosti se zrušením poddanství v tehdejší Rakouské říši) se uskutečnila reorganizace veřejné správy, jejímž smyslem bylo utváření větších územních celků. V roce 1850 došlo na základě úředního nařízení ke spojení dosud samostatných obcí Spálova, Luboměře a Heltinova v jeden celek. Jako zajímavost uvádím, že v tomto roce měli spojené obce Luboměř s Heltinovem 923 obyvatel, což představuje více než dvojnásobek současné stavu (dnes okolo 370 osob),

• vlastenecký učitel Vilibald Ševčík vydal v Luboměři kalendář „Rodina a škola“ (pouze dva ročníky pro roky 1905 a 1906),

• na přelomu 19. a 20. století zasáhla Luboměř vlna vystěhovalectví do Ameriky, z šesti rodin a třinácti jednotlivců se vrátil pouze jediný,

• během první světové války bylo na frontu odvedeno 116 mužů, na bojištích pak padlo 21 luboměřských občanů a 9 mužů z Heltinova,

• … 13 rodáků z Luboměře a jeden z Heltinova posléze bojovali na různých místech Evropy jako legionáři a významným způsobem přispěli ke vzniku samostatného československého státu; jeden z legionářů padl,

• velká hospodářská krize v letech 1929-1933 postihla i zde v Luboměři zejména dělníky pracující v jakubčovickém kamenolomu a také drobné chalupníky,

• během II. světové války byl v každé obci ustanoven vůdce sedláků (tzv. bauernführer), který zodpovídal za splnění plánovaných dodávek zemědělských výrobků,

• v průběhu okupace prošlo celkem osm luboměřských občanů německými kriminály, protože poslouchali vysílání zahraničního rozhlasu, dva z nich se již domů nevrátili,

• někteří občané byli za války totálně nasazeni na nucené práce v Říši,

• padesátá a šedesátá léta byla pro Luboměř obdobím úpadku, kdy se bojovalo o založení zemědělského družstva a jeho následné vybudování. Naopak léta 1970 - 1985 přinesla obci rozvoj v podobě zařízení kanalizace a vodovodu nebo vybudování sportovního areálu, který byl v roce 2003 částečně zrenovován a na jehož obnově se stále pracuje.