Červený Kostelec leží v malebném východním podhůří Krkonoš uprostřed regionu Náchodsko-Trutnovsko a počet jeho obyvatel se v posledních letech ustálil na osmi a půl tisíci. Území města se rozkládá v členitém podhorském terénu na jihozápadních svazích Jestřebích hor v nadmořské výšce cca 400 metrů a je přirozeným východiskem do jednoho z nejkrásnějších krajů České republiky. Není to však „skanzen“, ale naopak velmi živé město, kde se stále něco děje. Bohatá je činnost sportovních, kulturních a společenských organizací a spolků. To dohromady dává pestrou paletu možností využívání a užívání volného času.

Datum 22. 8. 1362 je nejstarším dnem, který písemnou zprávou dotvrzuje existenci vsi Kostelec. Zpráva hovoří o ustavení faráře Heřmana na faru v Kostelci. Patronem byl červenohorský pán Mikuláš Piskle. Lze se však domnívat, že ves existovala už dříve - snad od konce 13. století. V této době už vrcholilo kolonizační dílo pánů rodu erbu zlatého střmene, z nichž Sezema založil hrad Červenou Horu a Tas Vízmburk. Byla to kolonizace, kterou uskutečňovalo především domácí, české obyvatelstvo.

Jestliže v Kostelci stál kostel, pak je jisté, že musela existovat i farnost zahrnující okolní vsi. Navíc název Kostelec vznikl z latinského "castellum", takže zde musela být zřejmě zemanská tvrz, která však nebyla samostatným zbožím. V 16. století tento svobodný zemanský statek držel rod pana Sendražského ze Sendraže.

Odkazy kosteleckému kostelu z let 1370 a 1408 potvrzují znovu existenci farnosti, která patřila dobrušskému děkanátu. V husitské době byl vlastníkem kosteleckého panství Hynek mladší z Dubé, zavilý nepřítel podobojí, ale většina obyvatel byla na straně husitů. Také kostelecká fara přešla do rukou kališníků, koncem 16. století sem přišli luteránští kněží, z nichž poslední byl donucen v roce 1625 Kostelec opustit.

V polovině 15. století je Kostelec uváděn spolu s Úpicí v seznamu městeček patřících vízmburskému panství. Vízmburk byl právě v této době (1447) zničen Slezany. K náchodskému panství patřilo městečko nejpozději od roku 1497 a jako náchodské zboží zůstává až do zrušení poddanství. Poslední dědička rodu Sendražských odkázala koncem 16. století les, louky a pole faře, tvrz byla pak zbourána a kamene bylo použito ke stavbě kostela dosud dřevěného. Ten v roce 1591 vyhořel spolu s částí městečka a požár zničil i obecní a farní listiny. Zachráněna byla jen cínová křtitelnice z roku 1555, dodnes nejstarší hmotná památka města.

Než se stačilo městečko z této pohromy vzpamatovat, přišla třicetiletá válka a s ní řádění císařského i švédského vojska, neúroda a hlad. Po válce bylo obýváno jen 42 čísel, počet obyvatel nedosáhl dvou stovek a obdělávána byla jen čtvrtina polí. Relativně klidných dalších sto let však kupodivu k výraznějšímu růstu počtu obyvatel nevedlo. V roce 1780 bylo totiž v Kostelci napočítáno 68 čísel - ubylo sedláků, téměř sedminásobně se zvýšil počet chalupníků.

Kostelec byl v té době nazýván městysem. Důkazem toho je pečeť městise Kostelce z roku 1680, na níž je i nejstarší vyobrazení znaku města.