Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).

Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice,  v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova,  v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).

  Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.