Obec Loukovec, dříve nazývaná Malý Loukov, leží od tzv. Velkého Loukova, nyní Loukova, v severovýchodní části okresu Mladá Boleslav na hřbetě, táhnoucím se od Svijan a sklánějícím se k pravému břehu Jizery a k levému břehu strouhy, která se jmenovala Lukavice. Loukovec sousedí na východní straně s obcí Loukov (tzv. „Zelená cesta“ tvoří větší část této hranice) a na severu a na západě hraničí s obcí Sovenice (strouha Lukavice). S Podolem a Březinou sousedí na jihu, kde hranici tvoří řeka Jizera. Jen malá část pozemků obce Loukovec leží na levém břehu Jizery. Loukovec je menší obec o rozloze 286 ha a skládá se z místní části Loukovec a části Hubálov. Z hlediska státní správy je začleněna pod obec III.st. - Mnichovo Hradiště. Rozkládá se 7 km severovýchodně od Mnichova Hradiště a 10 km západně od Turnova.

Obec obdržela jméno od položení mezi loukami. Poprvé je připomínána v roce 1215, kdy byla majetkem řádu křížovníků sv. Jana v Praze. Rozloha a uspořádání obce ukazuje, že základem obce bylo panské sídlo a k němu se teprve družily chalupy.

Část loukovecké obce zvaná Kejov se nachází po obou stranách silnice téměř až k samým Korytům. Nadmořská výška obce je 267 m.

U Loukovce proti Hubálovu, na levém břehu Jizery, se nacházejí zbytky někdejšího hradiště s hliněným páleným valem. Jméno usedlosti Hradec nasvědčuje, že tu bývalo hradiště.

Hlavou obce Loukovce bylo vždy panské sídlo. Nejprve zde stávala dřevěná tvrz, která od roku 1225 vystřídala řadu majitelů. Byli to pánové Vřeslav řečený Literát, jehož potomci vlastnili do roku 1402 Loukovec s přilehlými obcemi Chlum, Lazec, Koryta, Lštění, Loukov a Březinu, dále např. v roce 1504 držel zboží loukovecké Václav Litevský ze Svinař, který tvrz i hospodářská stavení opravil. Od roku 1541 vlastnil Loukovec Aleš Berka z Dubé. Větev pánů Berků z Dubé sídlila na tvrzi a na zámku, přestavěném kolem roku 1600, až do svého vymření v roce 1640. V 17. století byl zámek za vlastnictví hrabat z Bredova barokně přestavěn. Během času však zámek pustl, až na několik světnic v přízemí, kde přebývali dvorští úředníci.

V roce 1820 koupil Karel Alain Gabriel Rohan panství Svijany se statky Sychrovem, Loukovem, Loukovcem, Albrechticemi a Kurovodicemi od Františka Adama Valdštejna. Tento majetek se stal jádrem pozemkového majetku Rohanů v Čechách. Roku 1910 byl zámek v Loukovci obnoven alespoň zvenčí, nově byla položena střecha a knížetem Rohanem bylo zčásti upraveno první patro zámku. Ostatní prostory sloužily jako skladiště.

Na západní straně silnice, mezi horní vsí a Kejovem stávala stavení loukoveckého dvora, z nichž se do 18. století zachoval ovčín. Dodnes se tu říká „U Ovčína“. Jako každé panství, tedy i loukovecké mívalo svůj pivovar a vinopalnu. Nacházely se nejspíše u rybníka na panské zahradě, kde se dlouho říkalo „Na vinopalu“. Býval zde také cukrovar, který byl v roce 1845 přestavěn na ovčín. V panské cihelně, západně od zámku, se pracovalo až do roku 1902.

Chrám Povýšení svatého Kříže v Loukovci zde stál v nějaké podobě od nepaměti. Ve 13. století patřil Loukovec bez pochyby ke komendě v Českém Dubu čili ke Světlé. Hlavní oltář v kostele Povýšení sv. Kříže v Loukovci je dřevěný se sochami sv. Vojtěcha a sv. Prokopa v životní velikosti a s obrazem Nalezení sv. Kříže, pod nímž klečí císařovna Helena v zeleném šatě. Obraz je z půlky 18. století od stejného autora jako obraz v kostele v Bosni. V chrámu jsou ještě další dva postranní oltáře, dále kazatelna, křtitelnice, varhany a barokní lavice. Proti kazatelně je socha sv. Jana Nepomuckého.Vnitřní vybavení kostela doplňuje obraz sv. Jana Nepomuckého, dva stříbrné kalichy a cínové svícny. Na dveřích do sakristie je velice pěkný tepaný barokní zámek. Fara byla v Loukovci od nepaměti. Stála patrně na stejném místě jako ta dnešní. V roce 1700 byla postavena nová fara, ve které se do roku 1899 vystřídalo patnáct farářů, kteří sloužili bohoslužby i v obcích Březina, Jabloneček a Chocnějovice.

Na rozcestí z Loukovce do Kejova stojí na pískovcovém podstavci železný křížek. Kdy byl na toto místo umístěn není přesně známo. Na otisku mapy stabilního katastru obce Loukovec z roku 1943 není křížek ještě zaznamenán. Ale v roce 1889 se již kronikář zmiňuje, že na rozcestí silnic „u Křížku“ vítal učitelský sbor, obecní zastupitelstvo a školní mládež s farářem litoměřického biskupa, který přijel do loukoveckého kostela udělit biřmování. V roce 1937 byla kolem kříže opravena zahrádka, patrně dřevěná a kříž byl pozlacen. Ve vsi od starodávna existovala škola, ale podrobnější zprávy o ní chybí. Stála jistě někde poblíž kostela. Když v roce 1733 lehly popelem kostel a fara, vyhořela i školní budova. Jan Kupšina působil ve škole v Loukovci od roku 1733 do roku 1760 a vyučoval děti ve své vlastní chalupě. Do roku 1878 se vyučovalo v jedné místnosti panské budovy v čp. 51, kde bývalo obydlí poklasného. Téhož roku místní školní rada vyměnila starou sešlou školní budovu za nedostavěný hostinec čp. 11 hostinského a řezníka Jan Vlka, a s finančním nákladem 5100 zlatých rakouského čísla jej upravila na školu. V roce 1947 bylo zastupitelstvem usneseno, že obec Loukovec bude připojená do obvodu měšťanské školy v Mnichově Hradišti. Změna školské soustavy probíhala v roce 1960. Odrazila se i v názvu školy, která se od té doby nazývala „Základní devítiletá škola“. Na základě rozhodnutí rady ONV byla škola v Loukovci v roce 1979 uzavřena. Počínaje školním rokem 1979-1980 začaly zdejší děti dojíždět do školy v Mnichově Hradišti. K uzavření došlo pro nevyhovující podmínky při zavádění nového výchovného systému v tehdejších školách. Od té doby začala budova pomalu chátrat a svým neudržovaným okolím kazila vzhled středu obce. l.září 1991 byla v Loukovci opět otevřena jednotřídní základní škola. Vznikla úpravou prvního pavilonu mateřské školy.

Ve druhé polovině 19. století se začala výrazněji rozšiřovat spolková činnost. Životní styl lidí v druhé polovině devatenáctého století se výrazně lišil od dnešního. První spolky vznikaly v Loukovci již ve zmíněném 19. století. Byly to převážně spolky osvětové, které si kladly za úkol šíření pokrokových myšlenek mezi obyvateli.

Zemědělské podnikání za feudalizmu bylo začleněno do dvorů, které byly samostatnými hospodářskými jednotkami. Dvůr neboli velkostatek bylo svobodné, nezávislé hospodářství, na kterém měl majitel všechno, co potřebovat k životu. Každý dvůr vedl šafář, který měl kolem deseti poddaných nastálo, čeledíny a děvečky. Další pracovníci přicházeli každodenně na robotu z vesnic patřících ke dvoru. Velkostatek Loukovec držel ve své správě kníže Rohan až do roku 1878, poté se vystřídalo několik nájemců loukoveckého dvora. V roce 1924 proběhla pozemková reforma. Z budov dvora a z polí byl vytvořen zbytkový statek. Po válce přišla kolektivizace zemědělství. Brzy na jaře roku 1948 byla provedena parcelace zbytkového statku. Tak po staletích přestal existovat loukovecký dvůr, který zasahoval do životů mnoha generací. Polovičku zbytkového statku vlastnil od roku 1948 státní statek, který roku 1952 předal hospodářství JZD. V roce 1999 převzetím pozemků od ZD Jivina, které vyhlášeným konkurzem ukončilo svou činnost, se hospodaření družstva rozšířilo na nynějších 2615 ha zemědělské půdy. Sídlem družstva je od roku 1961 obec Loukovec, kde v bývalém zámečku jsou kanceláře vedení ZD a dále čtyři opravářské dílny, které zajišťují provozuschopnost veškeré mechanizace pro úseky rostlinné a živočišné výroby.

Pod Loukovcem, na pravém břehu řeky Jizery, stával od starodávna pouhý mlýn, ke kterému se časem přidružilo několik stavení. Dnešní místní část obce Loukovce - Hubálov byla kdysi samostatnou obcí. Osada ležela na velice důležitém místě, jelikož zde byl přechod přes řeku Jizeru. Ve starých dobách zde překračovali řeku poutníci, obchodníci se zbožím, vojska a poddaný lid. Později zde vrchnost vybudovala dřevěný most, stržený velkou vodou v roce 1734. Během staletí zde bylo postaveno několik dřevěných mostů, jelikož skoro každým rokem velká voda „brala mosty na Jizeře“. Původně stával v Hubálově vodní mlýn poháněný vodním kolem. Když počátkem dvacátého století postavil pan Josef John v blízkosti mlýna malou mechanickou tkalcovnu a šlichtovnu s elektrickým pohonem, musel zmodernizoval i mlýn. Po roce 1948 byla elektrárna znárodněna a v jejím vlastnictví se střídaly středočeské, severočeské a východočeské energetické závody. Rokem 1992 se začíná psát nová epocha této MVE, kdy ji v restituci zdědil pravnuk Josefa Johna, Břetislav Hybler. Po válce, v roce 1947, zde založil ing. Břetislav Hybler elektrotechnickou dílnu, která pracovala až do roku 1950. Poté byl podnik zlikvidován a majitel poslán do pracovního tábora v Jáchymově. Od roku 1956 sloužily objekty k výchově a výuce zemědělského dorostu. Státní střední odborné učiliště v Hubálově zajišťuje v současnosti výuku tříletých oborů opravářské práce - automechanik, opravář zemědělských strojů, instalatér a strojní mechanik. Ve všech případech mohou žáci získat kromě výučního listu i řidičský a svářečský průkaz a předpoklady k absolvování nástavbového studia ukončeného maturitou. Učiliště umožňuje žákům s výhodným dopravním spojením každodenní dojíždění, ostatní jsou ubytováni v moderně zařízeném domově mládeže s bohatou nabídkou zájmové činnosti. Loukovec je plně se rozvíjející obcí, která má pro to již dobrou občanskou vybavenost. Současná obec se chce stát příjemným domovem pro své obyvatele, odpočinkovým místem pro chalupáře a přitažlivým místem pro české a třeba i zahraniční návštěvníky. Obecní zastupitelstvo se i nadále snaží pro své obyvatele vytvořit podmínky pro spokojený život.